Kapitola 508

„ Pořád jsem tvoje matka,“ zamumlala, otřela si krví podlité oči a nasadila statečný úsměv. „Nikdy nebudeme jen cizinci. Nevadí, když si o tom budeš potřebovat trochu času promyslet. Budu trpělivě čekat na den, kdy se mi rozhodneš odpustit.“

„ Mám práci,“ řekl jsem stroze. „Prosím, teď už odejděte.“

Nedokázal jsem snést nutkání znovu jí ublížit, a tak jsem ji odešel, než jsem se otočil.