Kapitola 16

Nina

V šatně byla tma. Ztratili jsme sílu? Neodvážil jsem se pohnout, kdybych náhodou nenarazil do Enza a dal mu špatnou představu. Stále se nade mnou vznášel, ruku na skříňce nade mnou a jeho svalnaté tělo mě chránilo. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si nefantazíroval o tom, jak využít tmu a políbit ho, nechat ho, aby mi přejel mozolnatýma rukama po celém těle a šukal mě o skříňku...

Ale než se něco z toho mohlo stát, rozsvítilo se světlo na konci řady skříněk. Jen jediné světlo, svítící dolů jako reflektor ze stropu. Enzo se ode mě rychle vzdálil.