Kapitola 100
Ranní světlo pronikalo okny třídy, což byl v ostrém kontrastu s temnými myšlenkami, které mi vířily myslí. I přes veškerou snahu zaostřit se mi oči zasklily a tupě zíraly na učebnici přede mnou. Hlas pana Thompsona hučel dál, vzdálené hučení, které sotva zaregistrovalo. Srdce mi stále bušilo z nočních můr a zdálo se, že každý stín se proměnil ve vlkodlaka čekajícího na skok.
"Ello, dáváš pozor?" Ostrý hlas pana Thompsona prořízl můj opar a vtáhl mě zpět do přítomnosti. Zamrkal jsem a uvědomil jsem si, že na mě celá třída zírá. Moje tváře hořely studem.
"Uh, ano, pane Thompsone. Promiňte," zamumlal jsem a snažil se vyhnout zvědavým pohledům svých spolužáků. Cítil jsem, jak se do mě jejich oči zavrtávají zvědavostí.