Kapitola 56

Pohled na Liama, jak tam stojí, s tolika zranitelností vyrytou ve tváři, mi rozbušil srdce. Měl na sobě džíny a bílé tričko a ruce měl hluboko v kapsách, na tváři zamračený.

Můj první instinkt byl utéct, abych se vyhnul konfrontaci, o které jsem věděl, že je nevyhnutelná. Věděl jsem, že ho muselo tak bolet, jak jsem ho jen tak nechal. O tom, že jsem se jeho hovorům vyhýbal jako mor.

Volal mi skoro každou hodinu od té doby, co jsem ho pár večerů předtím nechal v posilovně. I když volal tolikrát a já to odmítl zvednout, jediné, co mi napsal, byla Ella, prosím zvedni to. Kdyby to byl někdo jiný. Kdyby to byl Noah, vím, že by se mě pokusili zlomit. Snažil jsem se, abych se cítil provinile.