Kapitola 66

Nevím, proč byla Ava tak strašně divná. Nějakou dobu jsem ji neviděl. A pak se najednou objevila a zeptala se mě, co dělám. Jak mi bylo. To rozhodně nebylo jako Ava. Ale neměl jsem čas se starat o Avin náhlý zájem o můj život. Měl jsem lepší věci na práci.

Odhodlán setřást jakoukoli situaci s Avou, vešel jsem do knihovny s notebookem přitisknutým k hrudi jako záchranné lano. Knihovna byla jedním z mála míst v kampusu, kde jsem cítil, že se mohu skutečně soustředit.

Známá vůně starých knih a tichý hukot šeptaných rozhovorů na mě obvykle působily uklidňujícím dojmem. V knihovně bych dokázal strávit hodiny. Někdy jsem se v klidu a pohodě soustředil jen na domácí úkoly a psaní.