Kapitola 79
S Liamem jsme cestou k Winslowově domu téměř nic neřekli. Věděl jsem, že jsme oba uvízli v hlavě, sotva jsme si jisti, co nás potká, až tam konečně dorazíme. Co jsem ale věděl jistě, bylo, že jsem byl rád, že tu se mnou byl Liam.
Celou dobu mě držel v autě za ruku, občas ji lehce stiskl, uklidňoval mě a dával mi vědět, že tam byl všemi způsoby, na kterých záleželo. A pak bych se vždycky stáhl zpátky.
Když jsme se blížili k vile Winslow, nemohl jsem si pomoct a zíral na vznešenost toho všeho. Místo vypadalo jako z pohádky, doplněné dokonale upravenými zahradami a příjezdovou cestou, která jako by se táhla navždy.