Kapitola 86
S Liamem jsem ještě skoro týden nemluvila. Nebral moje hovory. Odmítl zůstat po hodině, abychom mohli chodit spolu. I když jsem pochopil, proč to udělal. Stále ho bolelo, jak jsem šel za jeho zády, abych si promluvil s Aaronem.
Moje mysl bzučela se vším, co se stalo. Sídlo Winslowů, dohoda, můj a Liamův boj – to vše mi vířilo hlavou. Ale na ničem z toho nezáleželo tolik jako na Liamovi. Potřeboval jsem s ním mluvit, dát věci do pořádku.
Ale on se mnou mluvit nechtěl. A protože naše vzdálenost na mě začínala být příliš velká, tak jsem se vrátil domů. Věděl jsem, že je čas se zase jen tak poflakovat s mámou.