Kapitola 90
Sledoval jsem, jak se Ella blíží. Bože byla tak krásná. Ale zase mi vždycky připadala krásná. Pamatuji si, jak jsem na ni zíral z okna ložnice a sledoval, jak se soustředí na psaní. Nikdy jsem neměl pocit, že by Ella nebyla ta pravá pro mě, i když byla s Noahem.
Ale pak jsem si všiml něčeho v její tváři a způsobu, jakým se pohybovala, když se ke mně přibližovala. Její kroky byly váhavé a tvář se jí leptala starostí. Zkroutilo se mi střevo. Něco bylo vážně špatně. Když se přiblížila, viděl jsem v jejích očích neklid a srdce se mi sevřelo. Co se stalo od našeho posledního rozhovoru? Co jí tak hluboce otřáslo?
"Ahoj," řekl jsem a došel k ní. "Co se děje?"