Kapitola 91
Nemohl jsem uvěřit, že Arthur měl tu drzost znovu se ukázat na kluzišti, zvlášť po tom nepořádku, který předtím způsobil. Liamovo sevření mé ruky bylo to jediné, co mě drželo při zemi, ale ani to nedokázalo uklidnit bouři emocí, která ve mně vířila.
Arthur se podíval mezi nás, jeho tvář byla úplně frustrovaná. "Nejsem tady, abych bojoval," řekl překvapivě klidným hlasem. "Potřebuji něco vysvětlit. Něco, co si oba zasloužíte vědět."
Liam sevřel čelist a cítil jsem, jak z něj vyzařuje hněv. "Co bys mohl říct, co potřebujeme slyšet?" vyštěkl.