Kapitola 92
Duch Halloweenu byl ve vzduchu a celou univerzitou bzučelo vzrušení. Všichni mluvili o svých kostýmech a večírcích. Na druhou stranu jsem nemohla vystát Halloween.
Nevyrůstal jsem s mnoha přáteli, a tak když se kolem mě valil Halloween, neměl jsem žádné přátele, se kterými bych mohl trikovat nebo léčit, neměl jsem žádné přátele, se kterými bych mohl chodit na párty. Byla jsem jen svobodná lidská dívka, která visela ve svém domě sama, zatímco její sousedé vlkodlaci se bavili.
Halloween byl v podstatě vždy připomínkou toho, jak jsem se odlišoval od ostatních, jak jsem se cítil osamělý. Zdálo se, že každý kostým a sváteční dekorace zesměšňují mou samotu, což je v příkrém kontrastu se smíchem a kamarádstvím kolem mě.