Kapitola 99

Noc byla šmouha hrůzy a chaosu, ale následky byly ještě horší. Setkání s vlkodlaky mě pronásledovalo každou chvíli bdění a zanechalo ze mě třesoucí se trosku. Cítil jsem se jako loutka s přestřiženými strunami, která se zhroutila na hromadu, kdykoli jsem pomyslela na ty zuby, ty drápy, ty oči.

Každý zvuk, každý záblesk pohybu v koutku oka mě přivedl k panice. Můj pokoj se stal vězením, ale alespoň to bylo známé. Zdálo se, že stíny v mém pokoji se proměnily v monstrózní tvary a pošilhávaly na mě z každého rohu.

Spánek byl nemožný. Pokaždé, když jsem zavřel oči, vzpomínka na tu noc se mi přehrávala v živých, děsivých detailech. Když se mi konečně podařilo odplout, přivítaly mě noční můry. V jednom živém snu jsem běžel prázdnou ulicí, pronásledován hejnem ptáků.