Kapitola 141
"Cože? Je to pravda a jsem na tebe tak hrdý."
Věnuje mi šibalský úsměv a já jen vím, že mě dostal přesně tam, kam mě chtěl.
"Můžu hrát videohry, když jsem matematický génius?" Prostě jsem to věděl. Mlátil mě. povzdechnu si. "Fajn, ale jen na hodinu"