Stáhněte si aplikaci

Apple Store Google Pay

Seznam kapitol

  1. Kapitola 52
  2. Kapitola 53
  3. Kapitola 54
  4. Kapitola 55
  5. Kapitola 56
  6. Kapitola 57
  7. Kapitola 58
  8. Kapitola 59
  9. Kapitola 60
  10. Kapitola 61
  11. Kapitola 62
  12. Kapitola 63
  13. Kapitola 64
  14. Kapitola 65
  15. Kapitola 66
  16. Kapitola 67
  17. Kapitola 68
  18. Kapitola 69
  19. Kapitola 70
  20. Kapitola 71
  21. Kapitola 72
  22. Kapitola 73
  23. Kapitola 74
  24. Kapitola 75
  25. Kapitola 76
  26. Kapitola 77
  27. Kapitola 78
  28. Kapitola 79
  29. Kapitola 80
  30. Kapitola 81
  31. Kapitola 82
  32. Kapitola 83
  33. Kapitola 84
  34. Kapitola 85
  35. Kapitola 86
  36. Kapitola 87
  37. Kapitola 88
  38. Kapitola 89
  39. Kapitola 90
  40. Kapitola 91
  41. Kapitola 92
  42. Kapitola 93
  43. Kapitola 94
  44. Kapitola 95
  45. Kapitola 96
  46. Kapitola 97
  47. Kapitola 98
  48. Kapitola 99
  49. Kapitola 100
  50. Kapitola 101

Kapitola 3

Sedl jsem si na studené nemocniční křeslo a nadechl jsem se. Matka stále vzlykala a nedala se utěšit. Moje srdce se pro ni zlomilo. Chápu, že není snadné ztratit muže, kterého milujete, takovým nečekaným způsobem.

Pořád to byl šok. Čekal jsem, že se úplně uzdraví, ale teď byl mrtvý a já nevěděl, jak se mám cítit.

Nikdy jsme se neviděli z očí do očí a i když mě nenáviděl. Miloval jsem ho. Byl to koneckonců můj otec, tak jak bych ho mohla nemilovat?

" Jsi v pořádku?" ptá se Rowan a posadí se vedle mě.

Přišel asi před hodinou a je to poprvé, co se mnou mluvil od té doby, co přišel. Nevěděl jsem, co dělat s obavami, které projevoval. Koneckonců nikdy předtím nevzal v úvahu mé pocity.

" Jo" stihnu říct.

Od té doby, co jsme dostali tu zprávu, jsem neuronil ani slzu. Možná to byl opožděný šok nebo mi kvůli němu došly slzy. Právě teď jsem dělal vše, co jsem mohl, abych se udržel nad vodou, protože všichni ostatní se rozpadali.

Periferním viděním vidím nohy, a když se podívám nahoru, zjistím, že na mě Travis civí. Jako vždy, když se na mě podívá, v jeho očích není ani záblesk tepla. Vím, že to, co jsem udělal, bylo špatné, ale nezaplatil jsem za tu noc dost?

" Co?" ptám se ho.

" Máma zavolala Emmě, když tátu postřelili, takže by měla brzy dorazit. Pořád neví, že táta to nezvládl," říká.

Slyším Rowanovo ostré nasávání vzduchu. To je jediný náznak, který potřebuji vědět, že ho její jméno stále ovlivňuje. Teplo, které před pár minutami poskytl, vychladne a já vím, že jsem ho zase ztratil.

" Napadlo mě," zamumlám, protože co jiného k tomu říct.

Nemluvil jsem s ní roky. Pochybuji, že by chtěla být ve stejné blízkosti jako já, vzhledem k tomu, jak moc mě nenávidí.

" Očekávám, že budeš srdečný a dáš jí prostor," dodává matka a utírá si slzy z tváře.

" Mami, víš, že to, na co se mě ptáš, je téměř nemožné"

"Je mi jedno, co je možné nebo ne. Před devíti lety jsi mou dceru utekla svou zradou. Nedovolím ti to znovu udělat, zvlášť teď, když už s námi tvůj otec není a my se potřebujeme," procedí přes zatnuté zuby.

Nesnáším, jak mi pořád hází minulost do očí. Nezaplatil jsem už dost za činy, které jsem udělal, když jsem byl mladý a hloupý? Přesto mě stále trestají.

" Pro případ, že jsi zapomněl, že jsem také tvoje dcera, nebo jsem pro tebe také mrtvý?"

Nedávám jí příležitost odpovědět. vstávám a odcházím. Potřeboval jsem čerstvý vzduch. Potřeboval jsem přemýšlet.

Jakmile jsem venku, dýchám studený vzduch. Slzy mě štípou do očí, ale odmítám je nechat padat. Co tady vůbec dělám? Proč se obtěžovala mi zavolat, když má pocit, že má jen jednu dceru?

Část mě chce odejít hned teď a nikdy se neohlédnout. Koneckonců, nikdy jsem se nepovažoval za součást jejich rodiny a oni mě nepovažovali za jednoho ze svých . Měl bych prostě odejít a zapomenout na ně, stejně jako se zdá, že oni zapomněli na mě.

" Madam, vy jste dcera Jamese Sharpa?" objeví se sestra, která mě vyděsí.

Kývnu hlavou poté, co jsem uklidnil své nepravidelné tlukoucí srdce.

" Jsi potřeba. Prohlížejí si tělo," řekla mi tiše, pravděpodobně se snažila pamatovat na mé pocity.

" Dobře, dej mi chvilku"

Poté odejde a dá mi prostor, abych se rozhodl. I přes jeho zanedbávání se o mě stále staral, takže mu dlužím. S tím se rozhoduji. Dal bych mu řádný pohřeb a potom bych si od nich umyl ruce.

Mohli by být dokonalou malou rodinkou. Už by se mnou nemuseli snášet jako doposud.

Vracím se dovnitř a ptám se na cestu do márnice. Než jsem se tam dostal, zbytek už si prohlížel jeho tělo.

Podívám se na něj dolů. Ležící studená v desce. Vypadá tak mírumilovně. Stejně jako to dělá, když spí. Člověk by si myslel, že jen odpočívá. Místo toho byl mrtvý. Jeho duše dávno odešla z jeho těla.

" Sbohem otče" řeknu mu.

Věnuji mu poslední pohled, než odejdu z chladící místnosti. Setřesu ze sebe tíhu, která se usadí na mém srdci, s vědomím, že nebyl jediný, s kým bych se rozloučil. Nikdy by mě nemilovali. Bylo na čase, abych tu fantazii opustil.

Dostanu se do čekárny a posadím se na nejvzdálenější místo. Matka třídila papíry a účty. Travis zíral do zdi, vypadal ztraceně a sám. Rowan nebyl nikde vidět.

Sedím tam a myslím na všechno, co musím udělat. Bylo by téměř nemožné se jim vyhnout, ale byl jsem rozhodnutý. To je jediný způsob, jak jsem věděl, jak ochránit svůj mír. Byl jsem unavený z neustálé bolesti. Unavený tím, jak mě neustále zraňují lidé kolem mě.

Slyším blízko sebe ruch a podívám se nahoru. Tehdy mě zasáhne její zrak. Je stále krásná jako vždy. Dlouhé blond vlasy, nekonečné nohy, obličej ve tvaru srdce a S**y tělo, které muže přivádí k šílenství.

Travis ji objímá. Šeptání uklidňující slova. Něco, co pro mě neudělal, když jsem přijel. Jako vždy mě zasáhne touha a bolest, ale zatlačím ji zpět.

Rozdělí se, právě když dorazí Rowan. V okamžiku, kdy ji spatří, se mu podlomí kolena. Vidím, jak se jeho Adamovo jablko kymácí.

" Ema?" jeho slovo je ucpané, když volá její jméno. Tolik emocí na toto jméno.

Její hlava se otočí jeho směrem. Ve chvíli, kdy se jejich pohledy setkají, vše ostatní zmizí. Jako by neexistovalo nic jiného než oni dva. Rychleji, než se Flash dokáže pohybovat, jsou si navzájem v náručí.

Kdybych viděl, jak Travis objímá Emmu, bolelo by mě, netušil jsem, jak mě to roztrhá. Jak by mě to zničilo.

Emma byla zpět. Když jsem ji viděl v Rowanově náruči, nikdo mi nemusel říkat pravdu, kterou jsem měl vždy ve tváři. I po všech těch letech do ní byl stále šíleně zamilovaný .

تم النسخ بنجاح!