Kapitola 381 Smíření
Emma se do toho vložila hlasem plným upřímného obdivu. „Vidím to, Sofie. Záříš a vypadáš ještě krásněji. No páni! Ta záře po svatbě ti sluší,“ pochválila ji s úsměvem na rtech.
Sofii Emmina slova zaskočila. Emma nikdy nebyla typ člověka, co by někoho chválil, a Sofie to věděla jistě. Prohlížela si místnost a napůl očekávala, že v nějakém stinném koutě najde Kat, jak se jejím pronikavým pohledem zařezává do její podstaty. K Sofiině překvapení však Kat nikde nebyla.
Zvědavost ji přemohla a obrátila se na Carla a hledala odpovědi. „Kde je Kat? Nepřišla na večírek?“ V Sofiině hlase zazněl nádech úžasu, protože kdyby se Kat skutečně rozhodla chybět, byl by to další nečekaný zvrat. Účast na těchto setkáních ve vyšší společnosti byla prakticky Katiným zvykem. Nikdy by si nenechala ujít příležitost navázat kontakt s dědici bohatých rodin – umění, které Emma své dceři vštěpovala od útlého věku, jak Sofie během jejich společné výchovy bedlivě pozorovala. Carlovy oči přelétly dav a v jeho tváři se mihl záblesk podráždění. „Ano, přišla,“ odpověděl hlasem zabarveným do náznaku frustrace. Jeho pohled se upřel na Emmu, jeho výraz vyžadoval vysvětlení. „Kde je Kat, Emmo? Neměla by přijít a poblahopřát Sofii?“ Carlův tón nesl náznak výčitky, v jeho zamračeném výrazu bylo patrné zklamání.