Kapitola 382 Moje žena je naštvaná

Carl se zadíval na Emmu, jeho výraz byl směsicí vzteku a zklamání, což Emmě zbarvilo tváře rozpaky do ruda. Emma bez váhání chytila Kat za ruku, stisk byl pevný a velitelský. „Ty neposlušná dcero, pojď se mnou,“ napomenula ji a násilím odtáhla Kat z místa činu.

„Omlouvám se, Sofio, jménem Kat,“ vmísil se do toho Carlo s kajícným úsměvem zabarveným smutkem a lítostí.

„Ne, tati, nemusíš se omlouvat. Je to taky moje sestra. Nevadí mi,“ odpověděla Sofie s upřímným a shovívavým úsměvem. Na Katinu drzost si zvykla a dosáhla bodu, kdy od své nevlastní sestry už nic víc neočekávala. Jejich vztah, pokud se tak vůbec dal nazvat, byl přeludem lhostejnosti, oba existovali na okraji života toho druhého.