Kapitola 646 Zpátky na začátek

Veškeré stopy spánku zmizely, když jsem se na něj podezřívavě zadíval. Zaváhal a z jeho výrazu bylo jasné, že ho tady nečekal.

Vycítila jsem, že chce projít kolem mě a vyhnout se nevyřčeným otázkám v mých očích, a tak jsem rychle vstala ze židle a spěchala k němu.

„Otče?!“ vyhrkl jsem omylem a on svraštil obočí a zmateně se na mě podíval. „Myslím tím Alpha Alberte,“ opravil jsem ho rychle a snažil se zakrýt útržek. „Odkud se bereš v tuto pozdní hodinu?“ zeptal jsem se a sledoval, jak se mu na tváři objevuje nepříjemný výraz. Bylo zřejmé, že se mu nelíbí, když ho někdo vyslýchá. „A mimochodem, kdo jsi ty, abys mě vyslýchal?“ odsekl ostře podrážděným tónem.