Kapitola 3

Zeke Michelson si zapnul košili a pokusil se ztlumit Clairein hlas v pozadí. Bylo mu fuk, na co si stěžovala. Byli tu jen pár hodin, takže jen bohyně Měsíce věděla, jak si vůbec mohla stěžovat.

Nasadil si kravatu a narovnal si ji, než si zajel rukou do ještě vlhkých vlasů.

"Posloucháš mě vůbec, Zeke?" Claire zakňučela. "Ne," odpověděl, když se otočil, aby zvedl sako.

Držel její pohled a donutil ji, aby si na to stěžovala. Ale Claire sklopila oči a nechala pusu zavřenou. Blonďaté vlasy jí padaly přes obličej, když seděla nahá na posteli. Na okamžik zvažoval, že se k ní znovu připojí, protože žena věděla, jak využít své tělo, aby ho potěšila. Ale už byla příliš přilnavá; nechtěl jí dávat žádné další nápady.

Beze slova opustil její pokoj a ignoroval šokované pohledy, které se mu dostalo od obyvatel této koleje. Nikdo z nich by se ho ale neodvážil nahlásit. Byl to budoucí Alfa největší smečky v celé Americe. Jakmile na konci tohoto roku odmaturuje , jeho otec odstoupí a udělá to oficiální, protože už v mnoha ohledech dokázal, že je víc než schopný.

Jakmile vyšel z budovy, našel své přátele opírající se o jeho auto, jak vlčí pískání na dámy, když procházely kolem, aby se usadily ve svých ložnicích. Většina z nich by pravděpodobně skončila ve svých postelích před koncem semestru. Zeke zavrtěl hlavou, když odemykal auto a skočil na sedadlo řidiče.

"A jaká je naše budoucnost Luna?"

Než nastartoval, vrhl na Mylese zničující pohled. Claire nikdy nebude jeho družkou a tenhle idiot to věděl. Celé ty roky s ní zůstal jen kvůli pohodlí. Byl příliš zaneprázdněný na to, aby si pohrával s mnoha dívkami. Když tady začínal, nesl už za smečku mnoho povinností.

Kromě toho jeho otec již domluvil vhodný zápas, který perfektně fungoval pro jeho plány. Bude spářen, než se stane Alfou.

"Tentokrát jsi s ní vůbec mluvil?" Derek se zasmál, když vyskočil na sedadlo spolujezdce.

Než začal vyjíždět z parkoviště, obrátil svůj chřadnoucí pohled z Mylese na Dereka. Zeke se nejprve zastavil v Claireině koleji, než vůbec odešel do svého určeného bydliště. Od té doby, co společně sjeli z letadla, měli zavazadla stále v kufru. To, že to tady mohl udělat, bylo privilegium, které měl každý student po přežití dvou let v této pekelné díře. Do té doby se očekávalo, že znají důsledky porušení některého ze školních pravidel.

"Podívej se na to čerstvé maso," řekl Myles ze zadního sedadla. "Je to upír, ty sráči," řekl Derek.

"Neřekl jsem, že chci, aby byla mojí družkou," smál se Myles, když stáhl okénko a zavolal na své obvyklé linky.

Upíří tesáky se protáhly a pak zavrčela, když projížděli kolem.

"Můžeš mě kdykoli kousnout, zlato," zavolal Myles.

Zeke zavrtěl hlavou. Byli spolu vychováni a společně trénovali, takže věděl, že Derek a Myles budou perfektní pro jejich role Beta a Gamma, až bude čas. Jen občas zapomněl, že to, co se od něj očekávalo, bylo na jiné úrovni. Nikdy nemohl být důvěrný s ostatními druhy, a to bylo tak zatraceně ironické, protože celý důvod, proč byla Akademie založena, byl ten, aby se všichni naučili koexistovat. Nebylo to zakázáno pro všechny ostatní, ale pro něj to bylo zakázáno.

Když projížděl kolem hlavní budovy, ucítil ve vzduchu vůni a přemýšlel, jaké ovocné jídlo se dělá v kuchyních. Měli vlastní kuchyň a mohli si objednávat jídlo, ale nemyslel si, že by se v hlavní kuchyni ještě někdy připravovalo něco, co by tak vonělo. Dlouze a zhluboka se nadechl a zdálo se, že vůně pokryla všechny jeho vnitřnosti. Jeho vlk, Stín, se rozvinul a souhlasil s ním. Museli mít cokoli. Shadow prakticky slintal.

"Kolik je hodin?" zeptal se.

Možná by šel na oběd do jídelny, aby ochutnal to úžasné jídlo dříve než kdokoli jiný.

"Asi deset," odpověděl Derek. "Nebyl jsi v Claireině pokoji moc dlouho."

"Byl jsi tam vlastně trapně krátce," uchechtl se Myles.

Když konečně sjeli na jeho parkovací místo, obrátil oči v sloup. Jako budoucí Alfa měl on a jeho vyvolená Beta a Gamma také privilegium bydlet ve vlastním domě v obytných čtvrtích za hlavními budovami a dalšími kolejemi. Nedaleko byli další Alfové a budoucí vůdci ze všech ostatních druhů, kromě upírů, kteří kvůli většímu prostoru raději hnízdili v kolejích.

Než vystoupili z auta, zachytil nevítaný pach a podíval se do zpětného zrcátka, aby sledoval muže, který šel po jejich příjezdové cestě. Jeho vlk se pokusil násilím vytrhnout z nervu, který tento zrádce musel dokonce ukázat svou tvář, ale přinutil ho k zemi. Na Akademii platila pravidla a on se jimi řídil tři roky. Neselhal by teď, když už byl skoro pryč z tohoto místa.

"Mám se ho zbavit," zeptal se Derek prostřednictvím myšlenkového spojení.

'Žádný. Vyřídím si to s ním."

Vystoupil z auta, postavil se za něj a čekal, až se ten muž přiblíží. Necítil žádný strach ani vinu pocházející z nového příchodu , a to jeho vlka chrastilo nejvíc. Potřeba ovládnout toho bezvýznamného kreténa ho stravovala celé tři roky.

"Vítejte zpátky," řekl muž, když se opodál zastavil.

Rozumný. Čím blíže by podlehl pokušení roztrhnout si hrdlo.

"Co chceš?" zavrčel.

"Ach, nebuď takový Xaviere. Všichni jsme tady přátelé," řekl ten kretén s úsměvem.

Když ucítil, jak se mu prodlužují drápy, zaťal pěst.

"Nebyl bych dobrý soused, kdybych se nezastavil a nepozval tě dnes večer na svůj večírek, abych správně odstartoval semestr."

"Raději bych si usekl koule."

Ten kretén se zazubil a pokrčil rameny.

"Cokoliv, kámo. Buď zdvořilý. Uvidíme se."

A pak se otočil a vrátil se k němu zády, něco, co páchlo neúctou, protože pryč z tohoto místa ses nikdy neotočil zády k nepříteli.

Cítil, jak se jeho vlk mlátí kolem, připravený skoncovat s tím hajzlem na místě. I když byl Justin také budoucí Alfa, jeho úroveň dominance byla hluboko pod jeho vlastní. Justin by nikdy nepřežil skutečný boj. Schovával se za pravidla akademie, která všechny ukolébala falešným pocitem bezpečí a přiměla je všechny věřit, že jsou na stejné úrovni.

Derek a Myles se postavili po obou jeho stranách a sledovali, jak Justin píská, když odchází z jejich pozemku. Na místě, jako je toto, byly jejich domy a koleje posvátné a měly stejná pravidla jako jejich území doma. Všichni vetřelci byli vždy nevítaní. Pokud někoho nepozvali, bylo lepší se držet stranou, protože na této škole byly jiné způsoby, jak potrestat lidi, kteří neporušují pravidla. Justin to věděl lépe než kdokoli jiný.

"Ještě rok, Zeke. Dostaneme ho," řekl Derek.

Dokázal uklidnit Shadow down n a zatáhl své drápy poté, co Justin vystoupil z jeho území. Byl na sebe naštvaný. Naučili ho ovládat, když byl štěně, dlouho předtím, než se Shadow vůbec vynořil a pokusil se ho zlomit. Pak se k němu přivalila malá sračka jako Justin a takhle s ním chrastila a vyhodila to všechno z okna.

"Dostaneme je všechny," dodal Myles zasmušile.

Zeke poplácal Gammu po zádech, než se otočil, aby otevřel kufr. Myles měl právě tolik důvodů přát si smrt Justina a celé jeho smečky. Pomstili by se.

"Pojďme dostat všechny ty sračky do domu," řekl, když vytáhl některé pytle.

Jako budoucí vůdci měli Omegy přidělené, aby udržovali dům a běhali všude, kde byli potřeba. Nikdy pro ně neměl příliš využití; nechal je samotné a nepletli se mu do cesty. Akademie se starala o prádlo a jídlo bylo dováženo z kuchyně, kdykoli si to přál. Nepotřeboval, aby mu někdo vařil. Jeho Omega byli vždy první ročníky a většinou ho jen naštvali, jak se ho báli. Alespoň budou mít dům pro sebe na den nebo dva, než se bude muset vypořádat s pachem strachu všude.

Vešli do prostorného dvoupatrového domu a čerstvá vůně naznačovala, že před jejich příjezdem někdo důkladně vyčistil. Nakrčil nos. Měl všechny obvyklé vůně, ale z nějakého důvodu chtěl, aby jeho domov naplnila jakákoli vůně, kolem které projel.

„Dneska jdu na oběd do bufetu,“ oznámil, když šel se svými taškami ke schodišti.“ Cokoli dnes uvařili, vonělo dobře a já umírám hlady.“

"Nemyslím si, že obědvají brzy, zvláště první den," řekl Derek, když ho následoval.

"Dnes měli. Necítil jsi to?"

Ohlédl se na své přátele a ti pokrčili rameny.

"Tak nám řekněte, až budete připraveni," řekl Myles, když se zastavil u dveří do svého pokoje. Derek se zastavil u protějšího a pokračoval na konec chodby.

Shadow byl v něm stále neklidný, očividně kvůli návštěvě Justina. Běh před obědem by ho uklidnil. Zítra bude první formální den výuky; potřeboval se ujistit, že zůstane pod kontrolou. Teď se nemohlo nic pokazit, když byl tak blízko všemu, na čem tvrdě pracoval.