Kapitola 5

Zeke se zklamaně podíval na nabídky nachystané k bufetu. Ačkoli to všechno bylo kvalitní jídlo, jak se na této akademii očekávalo, vzhledem k množství peněz, které většina z nich musela zaplatit, aby zde mohli být, nic z toho nevonělo tak úžasně jako to, co bylo připraveno dříve.

"Rozmyslel jste si to?" zeptal se Derek, když nakládal na talíř plný jídla.

S povzdechem zvedl talíř a něco na něj položil, aniž by věnoval velkou pozornost tomu, co to bylo. Zdálo se, že bez lahodné nabídky, na kterou se těšil, ztratil chuť k jídlu.

Když také zvedl láhev vody, podíval se na svůj obvyklý stůl a uviděl Mylese, jak tam už sedí se skupinou dívek - Claireiných přátel. Všechny tři dívky chodily všude spolu a vždy jim vynucovaly svou společnost, jako by se Claire pokoušela také spojit své přátele s jeho. Objevili se na každém místě, kam šli, jako kouzlo. Dívky nikdy nejedly v jídelně, takže mohl jen hádat, že jim někdo řekl, že tam jsou.

S dalším povzdechem přešel ke svému stolu a cestou kývl na některé své protějšky. Tato škola je naučila, jak být diplomatický a udržovat vztahy, a on si myslel, že to dělá docela dobře. Nezáleželo na tom, že se o něj někteří otřeli špatně nebo že v nich cítil velký strach; jeho úkolem bylo udržovat mír.

„Ahoj, zlato,“ zářivě se usmála Claire.

Kotě? Zamračil se na ni, posadil se na své obvyklé místo v čele stolu a pak bez odpovědi otevřel láhev vody.

Možná byl čas, aby přemýšlel o ukončení tohoto vztahu. Ještě předtím, než mu jeho otec zařídil družku, vždy věděl, že on a Claire nepřekročí pár pádů v prostěradlech během semestru. Ale Claire se s ním tak sžila, že tato jména mazlíčků neustále používala. Jeho otec by ztratil hovno, kdyby někdy slyšel, jak mu tak říká.

"To je vše, co máš?" zeptal se Myles a kývl na svůj talíř. "Ukázalo se, že nakonec nemám hlad," odpověděl.

Cítil Claireiny pocity. Neměla ráda, když byla ignorována, ale byl si docela jistý, že to bylo něco, co dělal pravidelně. Proč se stále držela, bylo nad jeho síly. Ne, vlastně nebylo. Chtěla tu čest být nazývána další Lunou ze smečky Krvavého měsíce, i když tuto nabídku nikdy nepředložil.

Na tu roli byla dost krásná. Byla celá na hrudi a na zadku a byla dostatečně silná, jak dokazovalo, jak dobře si vedla v jejich bojových třídách. To byly a stále byly jediné důvody, proč si ji vybral. Ale chtěl trochu víc v oddělení mozku pro svého budoucího druha. A nechtěl dívku, která by se víc starala o svůj šatník než být matkou smečky. Žena, kterou jeho otec pro tuto roli vybral, všechna tato políčka zaškrtla.

"Slyšel jsi, co se dnes stalo?" zeptala se Claire, když oloupala banán.

"Ne, ale jsem si jistý, že nám to řekneš," řekl Myles s pevným úsměvem. "Ve škole je zapsaný člověk."

Zeke se odmlčel, aby věnoval více pozornosti tomu, co řekla.

"To je nemožné. Žádní lidé nemohou najít jeho místo a Rada takové chyby nedělá," poukázal.

"A přesto je tady," ušklíbla se Claire a její zelené oči zajiskřily, když teď upoutala jeho pozornost. "Měl jsi ji vidět. Vypadá, jako by ji sebrali z útulku pro bezdomovce. Vsadím se, že do týdne bude mrtvá."

"Něco musí být. Víš, jak to chodí. Možná je to slabá čarodějnice," řekl Derek, když se zaryl do jídla.

"Ne, lidský smrad byl nepopiratelný. Ale byla umístěna na kolejích Omega, takže možná je to pravda," řekla Claire a pokrčila rameny. "Myslím, že to budeme vědět jistě, až zítra začnou lekce."

Když o tom přemýšlel, snědl kousek pečiva na talíři. Akademie není místo pro člověka a Claire měla pravdu; ten týden by asi nevydržela. Jak se pozvánka dostala do jejích rukou? Zabrala místo někoho jiného?

Rozhodl se tyto myšlenky odložit. Nebylo jeho místo, aby zpochybňoval Radu.

"Jdeš na večírek?" zeptala se Claire po chvíli.

Někdy si byl jistý, že mluvila jen proto , že se jí líbil zvuk jejího vlastního hlasu. Jinak by se nejdřív zamyslela, než otevřela ústa.

Odstrčil své napůl snědené pečivo a podíval se na ženu vedle sebe. Po tři roky pořádal Justin každou první noc semestru své odporně hlasité večírky. Takže jeho večírky se z nějakého neznámého důvodu staly jedinými večírky pořádanými v den, kdy se všichni vrátili.

Claire si raději nemyslela to, co si myslel, že si myslí ona, protože by to s ní ukončil právě tam.

Při pohledu na zrádce cítil, jak se jeho vlk pohnul.

Claire se odevzdaně podívala dolů, nedokázala udržet jeho pohled.

"Omlouvám se. Zapomněla jsem," zašeptala.

"Zapomněl jsi?" zeptal se s klidem, který necítil.

Jak mohl někdo, kdo chtěl být součástí jeho života, zapomenout, že Justin byl jeho smrtelným nepřítelem, plodem toho parchanta, který zabil jeho matku a několik členů jeho smečky? Jak mohla nevědět, že každý den je boj, aby ho neroztrhla?

"Omlouvám se, Xaviere," zašeptala znovu.

Bez dalšího slova zůstal stát . Už nemohl vydržet vidět Claireinu tvář. Lidé možná vycítili jeho náladu, protože se mu drželi z cesty, když odcházel z jídelny.

Dva semestry. Dva semestry a mohl toho debila vykuchat jako ryba. Shadow se pokusil protlačit ven a tentokrát mu to dovolil. Další běh byl pravděpodobně to, co potřeboval, aby se uklidnil. Nerozmýšlel se dvakrát, když se svlékl ještě předtím, než vůbec dorazil do lesa, a pak to byly Shadowovy obří tlapy, které dunily o zem, když se řítil mezi hustými stromy.

Nevěděl, jak dlouho běžel, ale když se rozhodl zamířit zpět k potoku za jejich domem, byla tma a on měl opět kontrolu. Neposunul se, napil se vody a pak ležel na trávě, aby si užil klidu.

Když podřimoval, nos mu znovu naplnila ta úžasná vůně. Byl na nohou v záběru, když čichal vzduch. Ta vůně... Byl už čas na večeři? Ne, to nepřicházelo ze stejného směru jako kuchyně. Shadow se ujal vedení, když sledoval vůni. Tentokrát by to našel. Nemyslel si, že si odpočine, dokud nezjistí, odkud to přichází.

Slyšel hlasitou hudbu a vzpomněl si na ten kreténův večírek, ale ani to nestačilo, aby ho odvedlo od sledování vůně. Připadalo mi to skoro jako nutkání. Jako by to musel najít, jinak by se zbláznil.