Kapitola 56
V okamžiku, kdy Alexandra vkročila do lesa, ucítila rozdíl. Tma byla tíživá, tlačila se na ni ze všech stran, skoro jako na živý tvor. Srdce jí začalo bušit. Udělala chybu? Ale v mysli se jí vybavily obrazy Claiřiných očí, když se ji snažila zabít, a donutily ji vykročit vpřed.
Stromy byly silnější než kterékoli, které kdy viděla, a jejich obnažené kořeny vypadaly jako obří hadi zamotaní do země. Jejich dlouhé, tenké větve připomínaly ruce a prsty, díky čemuž vypadaly jako zkamenělé živé bytosti. Nikdy předtím neviděla takové stromy.
Opatrně přešla přes kořeny a odhadla směr, kterým se musí vydat. Chtěla ujít jen tak daleko, aby se dostala kolem stráží a pak se dostala z lesa.