Kapitola 1487

Maggiein strach ještě neustal. Sevřela si oblečení a sotva se ovládla, aby se neroztřásla.

Pohled na Jean ji před chvílí přesvědčil, že viděla samotného Smrtku. Teď se ještě víc bála přiznat, že něco ukradla.

Bez váhání to tvrdohlavě popřela. „Už jsem ti říkala, že jsem nic neukradla! Neprohledal jsi mi právě pokoj? Zjevně jsi nic nenašel! Proč mě pořád viníš za tu ztracenou věc? Možná ji jen někde založila a zapomněla, nebo ji někde omylem ztratila. Proč trváš na tom, že jsem ji ukradla já, když ji nemůžeš najít?“