Kapitola 3 Damon Van Zandt

~Damon~

"Dobré ráno, pane Van Zandte,"

Damon vzhlédl a uviděl, jak ho jeho consigliere vítá u dveří do jeho pracovny. Consigliere je jiné slovo pro poradce, zejména pro šéfa zločinu, jakým je sám Damon. Jeho consigliere se jmenuje Adrian Luciano. Byl to poskok slavného krále mafie Joea „Josepha“ Luciana, který byl hlavou newjerseyského podsvětí od 80. let až do současnosti, kdy vládu převzal Damon. Adrian, sám jako Luciano. měl větší nárok na trůn než Damon, který byl pouze sirotkem, když se ho Joe Luciano ujal. Ale Adrian trůn nikdy nechtěl. Adrian preferoval klidnější životní styl se svou ženou Talií. Takže když byl Damon ochoten převzít trůn, Adrian mu s radostí pomohl. Vyrůstali spolu a Adrian věděl, že není nikdo vhodnější být králem než Damon Van Zandt. Damon se nenarodil do rodiny Lucianů, ve skutečnosti se nikdy ani nesetkal se svou skutečnou rodinou. Když byl ještě miminko, matka ho nechala ve stopách katolického kostela jen s dekou a jeho jménem. Byl vychován jako sirotek v kostele, než byl jako malý kluk svěřen do pěstounské péče. Nakonec se ve čtrnácti letech přestěhoval z domova do domova. Damon se setkal s Josephem Lucianem, který se pro něj brzy stal otcem čtyři.

Damon byl nejprve vychován jako sasín. Byl hbitý, rychlý a mazaný. Svého prvního muže zabil v patnácti letech a muž byl dvakrát tak starý a velký. Damon se brzy stal Josephovým oblíbeným strojem na zabíjení. Udělal by vše, co mu Joseph řekl, bez otázek. Ale po nějaké době se zabíjení stalo pro bystrého Damona nudnou prací. Joseph to viděl také.

Damon měl potenciál pro vedení a politiku, a tak ho Joseph začal upravovat, aby se stal jeho nástupcem. Dopadlo to docela dobře, protože Joseph nikdy neměl vlastního syna. Měl však jednu dceru, krásnou dívku jménem Isabella

lsabella byla první dívka, kterou kdy Damon opravdu miloval. Měla dlouhé tmavé vlasy a fialovo-modré oči. Damon na ní miloval všechno, způsob, jakým mluví, jak tančí, a ze všeho nejvíc miloval její srdce. Ve světě tak krutém a temném jako podzemní mafie. Isabella pro něj byla paprskem světla a naděje.

Po letech pronásledování Isabelly, ve věku devatenácti let, lIsabella konečně řekla ano, aby si vzala Damona. Jeho svatební den byl nejšťastnějším dnem jeho života. Joseph dokonce uspořádal největší svatební oslavu, jakou kdy New Jersey poznalo. Ale v den svatby, kdy byli všichni opilí a zamilovaní, konkurenční gang, rodina Maranzano. se z ničeho nic objevil a začal střílet. Joseph byl na místě zabit, stejně jako Damonova krásná nevěsta.

Byl to ten nejděsivější pohled, jaký kdy Damon viděl. Nejšťastnější den jeho života se proměnil v nejhorší. Podařilo se jim zabít téměř všechny chlápky z Maranzana, kteří ztroskotali na svatbě, ale to nebylo nic ve srovnání s jejich ztrátami. Ztratili svého krále Josefa. a princezna lsabella. A pokud jde o Damona, ztratil vše, co mu kdy bylo drahé.

Od toho dne převzal funkci krále Damon a přísahal, že pomstí smrt Josepha a d lsabelly. Složil také další slib, že se už nikdy nezamiluje. Láska byla slabost a pro slabost není místo, když žijete ve světě, jako je jeho. "Jestli jste skončil s tím papírováním, vaše přítomnost je vyžadována dole, vaše milosti," řekl znovu Adrian. "Snažíte se být vtipný, že?" Damon se ušklíbl a zavřel hromadu složek na svém stole. "Říkat ti 'šéfe' je klišé, nemyslíš? Tady se snažím být kreativnější," odpověděl Adrian. "Do prdele, Adriane."

"Budu, jen ti mám dát vědět, že je vše připraveno. Čekají na tebe,"

Damon přesně věděl, co to znamená. Zapnul si oblek a vstal ze židle. S hrozivým úsměvem na tváři.

Damon vyšel z pracovny a zamířil do sklepa. Adrian šel těsně za ním, ale nešel do sklepa. Damon šel do bitvy a poradce nebyl na bitevním poli potřeba. Adrian zůstal venku a nervózně přecházel sem a tam. Damon zatlačil kovové dveře za dřevěné dveře do místnosti v suterénu. Byla to zvláštní místnost postavená pod panstvím, která připomínala válečný bunkr. Byla to místnost určená k ochraně, ale od té doby, co ji převzal, Damon proměnil místnost v mučírnu pro své nepřátele. A dnes v pokoji bydleli dva chlapci z Maranzana, které si Damonovi kluci včera v noci vyzvedli. "Šéfe," pozdravil ho Liam, Damonova pravá ruka číslo jedna.

Damon kývl na Liama a Liam zatáhl za černou látku pokrývající hlavy dvou chlápků z Maranzana. Oba byli přivázaní k židli, tváře měli modřiny a oteklé, stejně jako čéšky na kolenou.

"...P-prosím, Damone, prosím..." řekl chlápek nalevo. "Byl to nápad mého bratrance. Neměli jsme s tím nic společného,"

"Damone, bylo to před pěti lety. Od té doby se hodně věcí změnilo. Dokonce jsme ti vzdali spoustu našich území v New Yorku," řekl chlápek vpravo.

"Nevzdal jsi to, vzal jsem je," řekl Damon úsečně. Začal přecházet kolem těch dvou chlapů a ten vlevo zavřel oči strachem. Dokonce páchl jako čůrání, protože se pravděpodobně včera v noci nasral.

"A máš pravdu, pět let je dlouhá doba. Asi bych to měl nechat být." řekl Damon muži napravo. Těžce polkl a čekal, až bude Damon pokračovat. "Bohužel, pět let není dostatečně dlouhá doba na pomstu,"

Oba muži se otřásli strachem, když Damon vytáhl z pouzdra pistoli. Damon vypnul pojistku a namířil ústa mezi dva chlapy.

"D-Damone, prosím," prosil ten vlevo.

"Tuhle válku jen prodloužíš," řekl ten vpravo. "Už se prolévá dost nevinné krve," ignoroval Damon jejich prosby a místo toho se obrátil k Liamovi.

"Kolik úst potřebuji k odeslání zprávy?" zeptal se."Jenom jeden," odpověděl Liam. "To jsem si myslel,"*BANG! *

Bez ztráty další vteřiny Damon stiskl spoušť. Nepotřeboval se ani podívat a střelil svůj cíl přímo do hlavy. Chlap napravo kulhal, protože na jeho čele byla jasná díra po kulce.

"Můžeš poslat zprávu," řekl Damon chlápkovi nalevo, který se třásl skrz na skrz. "Damon Van Zandt nezapomíná,"