Kapitola 7 Policejní stanice
~Violet~
"Pane strážníku, to je jen nedorozumění!"
Violet opakovala stále dokola stejná slova, když byla vyslýchána na policejní stanici. Když policie zasáhla Unii, našli jen prázdné láhve od whisky, omdleného Dylana a Violet stojící v místnosti pro zaměstnance. Dokonce i všichni striptéři byli pryč beze stopy. Violet musí uznat, že byli velmi dobře vycvičení.
"Dostali jsme tip, že se v baru scházeli nějací členové gangu. Neviděl jsi žádného z nich?" zeptal se jí policista znovu. "Ne, naposledy, říkala jsem ti, že jsem zavírala bar a můj bratr omdlel, protože moc pil. Byli jsme tam sami," řekla Violet konejšivě. "Pokud mi nevěříte, podívejte se do registru. Zavřel jsem knihy a chystal jsem se odejít a asi za půl hodiny jste přišli vy."
Policista si povzdechl a sesul se zpět na židli. Sledoval Violetin výraz jako jestřáb, ale nedala nic najevo. Jistě, strávit sobotní ráno v policejní vyšetřovací místnosti nebylo něco, co by ráda dělala, ale při tomto tempu by se to také mohlo stát.
"Pane, při vší úctě, myslím, že ta dívka mluví pravdu," připojil se náhle další policista. Byl mladší a pravděpodobně nižší v řadách. Stál v zadní části místnosti a na hlavě měl klobouk. Violet si ho začala všímat a jeho tvář jí připadala povědomá. "Co je to, Millere?" řekl starší policista.
"Znám ji. A znám jejího bratra. Je to hodná holka, není taková, která by lhala."
Violet si pak uvědomila, že ten chlap je Jesse Miller. Byl o pár let starší než Dylan a bydlel od ní na ulici. Jesse byl americký chlapec, vysoký, blonďatý a hezký. Nebyli si moc blízcí, ale chodili na stejnou střední školu. "Zaručíš se za ni?" zeptal se znovu starší policista. "Ano, pane," řekl Jesse pevně.
"No, dobře," vydechl starší policista naposledy. "Nemáme žádné důkazy. Nevinen, dokud se neprokáže opak, že?" " Znamená to, že můžu jít?" zeptala se Violet dychtivě. "Ano," odpověděl Jesse. "A můj bratr?" "On taky."
Violet si úlevně oddechla, když ostatní policisté začali opouštět místnost. Jesse zůstal sám s Violet a věnoval jí uklidňující úsměv.
"Díky, Jesse," zašeptala Violet.
"Nechte mě odvézt vás zpátky," přikývl.
Když byla Violet konečně propuštěna z policejní stanice, byl již den. Bylo asi 10 hodin ráno a Dylan stále mrtvě spal vzadu v autě. Jesse řídil a Violet seděla na předním sedadle.
Jesse a Violet si na cestě domů užili trochu klábosení. Violet mu řekla o situaci se svou matkou a Jesse mluvil o tom, co dělal po střední škole a nástupu na policejní akademii. Violet si jejich rozhovory skutečně užívala. Jesse byl zábavný a snadno se s ním mluvilo, bylo to jako dohnat starého přítele. Kdyby se potkali za lepších okolností, Violet by si to možná užila ještě víc. A ano, Violet si samozřejmě všimla, jak dobře vypadá Jesse. Byl dobře stavěný, měl nádherné modré oči a krásný úsměv.
Někdy ho dokonce přistihla, jak se dívá jejím směrem, ale Violet nechtěla mít velkou hlavu. Jen předpokládala, že se snaží podívat do bočního zrcátka.
Zhruba po půl hodině jízdy auto zastavilo před Violetiným bytovým domem. Violet si sundala pás a ohlédla se na spícího Dylana.
"Můžu mu pomoci odnést ho dovnitř?" Řekl Jesse, jako by jí dokázal číst myšlenky.
"Ach ne, už jsi pro nás tolik udělal." řekla Violet zdvořile. "Udělal jsem to mnohokrát, mám to." "Ach, dobře," přikývl Jesse.
Violet vystoupila z auta a vytáhla Dylana za ramena. Byl někde mezi bděním a sněním. Violet ji objala a táhla ho na chodník.
"Děkujeme, že jsi nás odvezl," řekla Violet, když Jesse stáhl okno. „A ještě jednou díky za to, co jste udělali.“ „Žádný problém, já vím, že vy dva jste nevinní,“ řekl Jesse, na chvíli se odmlčel, než dodal: „No, alespoň vy.“
Violet se usmála. Pak se otočila na paty a chystala se vylézt po schodech nahoru, když na ni Jesse znovu zavolal. "Hej, Violet," "Jo?"
Violet zvrátila hlavu dozadu a sledovala, jak se Jesse na sedadle nepohodlně šoural.
"Vím, že to může znít divně nebo co, ale nechtěl bys se mnou někdy zajít na večeři?" řekl.
Violet tohle vůbec nečekala. Když Jesse vyrůstal, byl o pět nebo šest let starší než ona. Nikdy si nemyslela, že v ní bude vidět víc než jen malou holčičku, která žije na ulici. Zve mě na rande?
Violet přemýšlela o položení té otázky, ale nějak se kvůli tomu cítila trapně. Mohla by to být normální večeře. Možná chtěl jen něco dohnat a pokračovat v rozhovorech, které vedli v autě?