Kapitola 63 Boží zásah
-Fialový
Violet nevěděla, jak dlouho seděla v kostele. Zaplavila ji tolik viny a studu a cítila se nenapravitelně zlomená. I když jí Bůh nic neříkal, byl to příjemný pocit, když jsem mohl plakat její srdce. Zůstala tam tedy hodiny a hodiny do noci.
Otče Bože, vím, že jsem se rozhodl hloupě. Myslel jsem, že na to budu dost silný, ale s každou nocí, která uplynula, moje duše pomalu utíkala pryč. Bojím se, že až tady skončím, nezbude ze mě nic. Bojím se, že mě rozbije, dokud nezbude nic jiného než skořápka člověka, kterým jsem býval. Prosím, Bože, pomoz mi. Dej mi trochu síly. Dej mi něco.