Kapitola 7

"Lilih, tvoje rychlost čtení je tak rychlá..." zašeptal Tom šokovaně, když si ukousl jablko, Sarah přečetla dvě třetiny knihy za půl hodiny.

"Vlastně čtu jen proto, abych se seznámil se současnou technologií, nečtu do detailu, víš?" Vzhledem k tomu, že Sarah už měla dobrý základ, dokázala zjistit, na které části textu se potřebuje soustředit, už po rychlém skenování, takže nemusela ztrácet čas čtením věcí, které už znala, a jakmile dočetla, vzala si další a pokračovala ve čtení.

Tom na ni mlčky zíral, stále měl problém přijmout realitu, že jeho sestra je mistrem v počítačovém programování.

"Lilih, jak to, že jsem tě za tři roky nikdy neviděl u počítače?" zeptal se Tom zvědavě, koneckonců, amnézie Sarah neměla vymazat její motorickou paměť nebo zajít tak daleko, že úplně zatemnila její počítačové znalosti, a v její domácnosti nebyla nouze o počítačové řeči, protože to bylo to, co studoval, tak proč posledních šest let nic neřekla?

Sarah na něj nezírala, ve skutečnosti zírala na bílou zeď před sebou, když se jí hlavou prohnala lavina pocitů.

"Připadala jsem si tak zbytečná..." zašeptala Sarah.

"Šu?" zeptal se Tom nechápavě.

"Chci říct, že po ztrátě paměti jsem byla tak slabá, cítila jsem se k ničemu, měla jsem pocit, že jsem daleko od své reality." Sarah si pak uvědomila, že posledních šest let jejího života se zdálo jako jeden dlouhý sen mimo realitu.

Ve skutečnosti se jí kvůli ztrátě paměti zdálo, že se její mozek vyprázdnil a zůstala po ní jen prázdná skořápka... Selhala v každodenních úkolech a zdálo se, že si neuvědomuje svět kolem sebe. Kdyby měla popsat svých posledních šest let jedním slovem, byla by ztracená.

Tom přemýšlel o tom, jak to bylo před šesti lety, když k nim Sarah přišla bydlet. Narazila na ty nejjednodušší věci. Hledání práce ji ve skutečnosti vyžadovalo hodně odvahy, proces byl dlouhý a náročný, protože na každém kroku musela překonávat velký psychický tlak. Zpočátku měla dokonce problém vzpomenout si na své jméno, natož pak na znalosti z informatiky. Byla jako loutka, její samotná podstata byla pryč. Tom se bál, že by ji to zavedlo na temnou cestu, a proto rychle změnil téma.

"Sestro, omlouvám se, že jsem vytahoval minulost. Teď, když jsi obnovila svou paměť, zaměřme se na budoucnost. S tvými působivými schopnostmi jsem si jistý, že od nynějška se věci budou jen zlepšovat."

"V tom máš pravdu!" odpověděla Sarah s lehkým úsměvem, než pokračovala ve čtení.

V nejkratším možném čase se dokázala dostat do tempa s nejnovějšími IT informacemi a s platbou za projekt na Tomově účtu už Sarah nespěchala s odchodem z nemocnice, jen potřebovala plně zotavené tělo, než mohla jít ven a vydělávat víc. Peníze se dají vydělat, ale zdravím se nedá plýtvat, to byla její filozofie.

Tomova promoce se blížila, a tak byl ve škole potřeba jen na pár dní zkoušek. Rozhodl se zůstat v nemocnici, aby se postaral o Sarah, a pracoval na několika malých placených projektech. Toma inspirovala Sarahina oddanost jejímu studiu. Mezi odstávkami v programování si také vzal nějaké knihy, aby je prostudoval, a kdykoli narazil na věci, kterým nerozuměl, zeptal se Sarah. Po dvou dnech, jako je tento, si Tom uvědomil, že Sarah má téměř encyklopedické znalosti o informatice, neexistuje otázka, na kterou by nedokázala odpovědět, místo toho, aby si snížil náladu, ho to přimělo se o to víc snažit, aby jednoho dne mohl dohnat svou geniální sestru... Mezi géniem a obyčejným člověkem je však velká propast.

Za poslední dva dny Sarah dočetla deset referenčních knih, a když dočetla poslední, nevypadala spokojeně.

"Co je Lilih? Děje se něco?" zeptal se Tom starostlivě.

"Ne, není na nich nic špatného, jen jsou to všechno učebnice pro studenty programování. Má vaše škola něco pro profesionály?" zeptala se Sarah zvědavě a Toma to překvapilo.

"Takže tato čtení jsou všechna doporučována mými učiteli a já nerozumím ani polovině z nich." odpověděl.

"Chápu, ale všechny tyto knihy jsou určeny pro čtení ve třídě a poskytované informace jsou pouze na základní úrovni. Napadá tě někde, kde by sis mohl půjčit knihy na toto téma kromě školní knihovny?" zeptala se a Tom jako by chvíli přemýšlel.

"Myslím, že ano.", Mluvil, jako by si něco pamatoval." Můj šéf je ředitel IT firmy, určitě pro tebe něco má."

"To je v pořádku, promluv si s ním o tom, budu ti věčně vděčná." odpověděla Sarah souhlasně.

Tom věděl, že touží dostat do rukou nějaký nový materiál, takže se okamžitě pustil do akce a zavolal Matthewovi, svému šéfovi, a řekl mu, co potřebuje , a Matthew ho požádal, aby se s ním sešel před společností. Tom pak šel přímo tam, a když se chystal požádat recepční, aby poslala zprávu Matthewovi, viděl ho vystupovat z výtahu.

"Tome!" promluvil Matthew a přistoupil k němu.

"Pane Matěji!" řekl Tom a šel ke svému šéfovi, když uviděl muže, který těsně sledoval Matthewa.

Ten muž měl dominantní přítomnost, kterou bylo těžké ignorovat, a i když ho Tom roky neviděl, nemohl si pomoct a nepoznal ho, byl to Daniel White, za ním byl jeho asistent Mark, kterého potkal před pár dny.

Daniel se podíval na rozcuchaného teenagera a cítil, že je mu tento chlapec docela povědomý. Cesty Toma a Daniela se během jeho manželství se Sarah zkřížily jen jednou. A Tom v posledních několika letech vyrostl, takže bylo přirozené, že ho Daniel nemohl okamžitě identifikovat.

Mark ho však poznal pouhým pohledem.

Matthew přistoupil k Tomovi a smál se, když řekl: "Vaše načasování je dokonalé jako vždy."