Kapitola 191
Zalapal jsem po dechu, opravdu lapal po dechu, když mě Jackson přitiskl naplocho ke skalní stěně, obě jeho ruce teď pod mojí košilí, jeho dlaně jako zatracená píseň proti mé kůži, když se mi tisknou přes žebra, jak se pomalu pohybují po mém těle, jako by se snažili zajistit, že jsem tady, že jsem skutečný.
A najednou, docela náhle, si uvědomím, že už vůbec nechci nosit tohle tričko. Že nechci mít na sobě nic, co chci na celém světě
Ne, nechci potřebu-