Kapitola 88

Ben mě zamete po několika schodech, pryč od ostatních kluků, a opravdu mu chvilku trvalo, než mi ukázal neuvěřitelnou knihovnu, která zabírá velkou část nejvyššího patra – pravděpodobně na druhé straně našich pokojů. Zírám na to v naprostém úžasu.

Chci říct - v paláci máme docela působivou knihovnu - ale tohle? Klenuté stropy jsou téměř celé ze skla, jako by celý prostor byl kdysi jeden obří skleník nebo co. Všechny hromádky jsou vysoké a bílé, sahají tak vysoko, že se mi nechce věřit, že se nepřevrhnou, s těmito nádhernými mosaznými žebříky, které jsou na nich navěšené.

Je zřejmé, že po zbytek dne chci dělat jen toulat se, vybírat hromadu knih a klesat s nimi na jednu z plyšových sametových židlí, ale Ben se směje a vede mě do mé učebny chemie se spoustou času.