Kapitola 78
Nakloním hlavu na stranu a přemýšlím, co by to mohlo být, ale pak mi do nosu udeří pach a já zasténám, okamžitě se natáhnu po přikrytém podnosu, na kterém si nyní uvědomuji, že obsahuje nějakou vynikající večeři, ale Rafe se jen směje a praští mi rukou pryč. "To je na tebe moc těžké," říká, vesele se na mě usměje a zvedne celý stříbrný tác svým velkýma rukama, opatrně ho balancuje, když kolem mě manévruje. "Dostaneš nápoje."
Trochu se zamračím, když se jídlo vzdaluje a kručí mi v žaludku – neuvědomil jsem si, že umírám hlady. Ale vesele jsem popadl cínový džbán a malé kovové šálky, které s ním byly, překvapeně, když vidím, že jich je pět, ne tři, jak bych čekal.
Stále zvažuji to podivné číslo a zabloudím do prostoru pohovky včas, abych viděl, jak Rafe zvedal kryt z podnosu. "Pět!" řeknu a sklouznu přes opěradlo pohovky, takže sedím vedle Lucy a se zájmem se předkláním. "Jak to věděli - chci říct, Luca se sem právě dostal -"