Kapitola 574

V tichu učebny magie se otáčím k Jacksonovi, objímám ho kolem pasu a opírám si hlavu o jeho hruď, vyčerpaná, vyčerpaná a zoufale otřesená vším, co se stalo.

Dlouho jsme tam stáli, docela tiše, Jackson mi tiše hladil vlasy a položil si tvář na temeno mé hlavy. „Moc tě miluju, Ariel,“ zamumlal. „Je mi líto, že to pro tebe bylo tak stresující.“

Povzdechnu si, protože vím, že je to stresující, než si uvědomuje, ale... také vím, že si musím naši situaci důkladně promyslet, než se s detaily vyjádřím jednomu kamarádovi a druhému ne. Takže to na chvíli odložím stranou a slavnostně si slíbím, že si to dnes večer, než usnu, promyslím.