Kapitola 235 Bezpečná místnost

Victor mě přitáhl do náruče, když jsme stáli ve tmě, zatímco kolem nás zuřil hurikán.

Další hlasitý náraz do střechy mě přinutil zalapat po dechu. Srdce se mi rozbušilo a mým tělem začala pronikat panika. Ale pak jsem ucítil na hrudi teplou záři měsíčních kamenů a začal mě naplňovat klid.

"Budeme v pořádku v této místnosti," zakřičel Arthur přes bouři. "Byl postaven tak, aby odolal jakékoli bouři, a pak byl kolem něj postaven zbytek domu."