Kapitola 6 Odmítání jeho náklonnosti

Jediné, co jsem mohl udělat, bylo zavrtět hlavou. Byl jsem příliš ohromen, než abych mohl mluvit. Zatočila se mi mysl, neschopná přijmout to, co Victor řekl: Jak bych mohla být Alberta Wilsonová?

A já jsem nechtěla být zasnoubená s Victorem. Nemohla bych si vzít muže jako on.

Jasně, byl hezký a okouzlující, ale nelíbil se mi. Jak jsem se mohla zamilovat do muže, který se mi nelíbil? A byl zvyklý chodit s krásnými Alfami, jako ta žena s ním v restauraci. Nikdy mě nemohl milovat.

"Je to pravda, Daisy," řekl Victor. „Jeho hlas byl jemný a laskavý.“ Vzorky DNA, které jsi včera dal na klinice, dokazují, že Alex Wilson je tvůj otec.“ Victor mi věnoval další okouzlující úsměv, který mi vyrazil dech.

Při pohledu na Victorovu zářivou usměvavou tvář jsem si uvědomil, že si mě nepamatuje. To bylo pro mě těžké pochopit. Kdyby se na mě někdo pozvracel, nikdy na něj nezapomenu. Opravdu se nesmí dívat na lidi. Pravděpodobně si nemyslel, že jsem natolik důležitý, abych si to pamatoval.

"Ne! Máš špatnou osobu," vykřikla Andrea. Když se na mě podívala, přimhouřila oči. Nikdy jsem ji neviděl tak naštvanou. "Daisy není žádný Alfa."

Andr ea mě přitlačil blíž k Victorovi. "Pojď. Podívej se na ni. Je to dívka, kterou si chceš vzít? Je ošklivá, nemotorná a neumí mluvit. Je to koktající zrůda! Musíš znovu udělat test DNA. Došlo k záměně nebo co."

Potlačil jsem slzy, když si mě Victor prohlížel. Andrea měla pravdu. Nebyla jsem žádná alfa princezna a musela jsem být pro Victora velkým zklamáním. Když se na mě podíval pozorněji, tvář mi zaplála studem a ponížením.

Victor dlouho mlčel. Pak se mu úsměv vrátil a vzal mě za ruku. "Není to žádná chyba," trval na svém.

"Daisy je dcera Alexe Wilsona a není ošklivá ani zrůda."

Jeho oči byly ledově chladné, když se otočili k Andree. „Nevím, kdo jsi,“ Victorův hlas práskl jako bič.

Cecilia a Andrew spěchali do místnosti. Hádka je musela probudit. Vypadali naštvaně i zmateně.

„Kdo jsi, že mluvíš s naší drahou dcerou jako...“ Cecilia se rychle zarazila, když uviděla Victorovu tvář.

„Jsem Victor Klein,“ odpověděl. "Proč dovolujete své drahé dceři, aby s Daisy mluvila tak ošklivým způsobem? Byla Daisy vystavena takovému zacházení celý život? Adoptované děti si také zaslouží lásku a ochranu svého rodiče."

"Samozřejmě, pane Kleine," odpověděl Andrew. "Andreo, okamžitě se omluv Daisy!"

"Proč se staráš o Daisy?" zeptala se Cecilia podezřívavě.

"Daisy je Alberta Wilsonová," odpověděl Victor klidně. "Je to dcera Alexe Wilsona, vůdce Spojeného sdružení Alfa. A moje snoubenka."

Cecilia otevřela ústa. "Ale... jak?"

"Její původ byl potvrzen testem DNA a vypadá přesně jako její skutečná matka ve stejném věku. Nyní její otec touží, aby se vrátila k němu domů," zvedl Victor jedno obočí. "Nějaké další otázky?"

"Milujeme Daisy," Cecilia se na chvíli odmlčela a najednou hlasitě prohlásila. "Nechali jsme si ji a starali jsme se o ni sedmnáct let. Je to tak, Daisy, drahá?"

Nechtěl jsem dělat další povyk, přikývl jsem. Všechno se dělo tak rychle, že jsem to všechno nestačil vstřebat.

"Andreo, omluv se Daisy a jdi do svého pokoje," nařídila Cecilia své dceři.

Andrea propukla v pláč a utekla z pokoje. Celým domem se rozlehl zvuk bouchnutí dveří její ložnice.

Bude přísně potrestána, pane Kleine," řekl Andrew. „Slibuji."

"Uvidíš," řekl Victor. Pak se otočil k Daisy. "Otevři své dárky, Daisy. Doufám, že se ti budou líbit."

Zavrtěl jsem hlavou, neodvažoval jsem se promluvit. Moje koktání by bylo před Victorem příliš trapné.

Další návštěvník u dveří ode mě odvedl pozornost všech a já jsem běžel otevřít dveře,

Byl to muž, který na klinice vypadal jako komorník. Vypadal překvapeně, když viděl Victora.

"Nevím, jak jste mě tady porazil, pane Kleine," řekl majordomus Victorovi. "Přišel jsem říct Daisy a Smithovým o Daisyiných výsledcích DNA, ale předpokládám, že jste jim to už řekl."

"Ano, Bensone. Toužil jsem poznat svou budoucí nevěstu," vysvětlil Victor a představil mě Bensonovi, otcovu komorníkovi.

"Vezmeme ji domů," řekl Benson. "Přivezl jsem limuzínu, abych ji odvezl."

"Nádherné," řekl Victor. "Daisy, nejdražší, jdi ven k autu. Zajistím, aby tě tvé dary doprovodily do domu tvého otce."

Špatně jsem se třásl. Drahé dary, otec miliardář, limuzína a snoubenec Alfa, které jsem nemiloval, pro mě bylo příliš mnoho na zpracování. Bylo toho všeho moc.

Podíval jsem se na Amy, která stála na druhém konci místnosti. Byla také v šoku, ale když se moje oči setkaly s jejími, věnovala mi úsměv a zvedla palec. Možná by bylo vše v pořádku.

Když mi Victor natáhl paži, pevně jsem ji sevřel. Mít oporu v jeho silné paži bylo uklidňující. Byla jsem zmatená a vyděšená. Měl jsem pocit, jako by se můj život vymkl kontrole.

Victor cítil, jak se mé tělo chvěje, a stiskl mi ruku. Bylo to laskavé gesto, ale potřeboval jsem mu říct, co mám na mysli.

"I když jsem... jsem opravdu dcera Alexe Wilsona, pořád duh... nechci si tě vzít," koktal jsem.

Pustil jsem Victorovu paži a podíval se na podlahu. Jak rád bych mohl mluvit normálně, když jsem byl nervózní. Připadal jsem si jako blázen, koktal jsem a koktal, když jsem si odmítal vzít si Victora před komorníkem, Cecilií a Andrewem.

Ale pak se na mě Amy znovu usmála a přikývla. Přikývl jsem zpět a pocítil nával odvahy.

"Já wuh... nevezmu si tě," řekl jsem Victorovi. Nemohl jsem uvěřit, že říkám tato slova. Manželství bylo vždy to poslední, na co jsem myslel. Než se vdám, chtěla jsem se svým životem něco udělat. "Ale rád bych potkal svého fah...otce," dodal jsem.

Byla jsem nadšená, že jsem měla příležitost konečně potkat svého otce. Celý život jsem si představovala, jaký asi bude. V mých snech byl hezký, milý a zábavný. A on mě a moji matku velmi miloval.

Místnost opět ztichla. Cecilia a Andrew na mě zírali, jako bych ztratil rozum. Jediné, na čem jim záleželo, byly peníze a moc. Nelitoval bych opuštění tohoto domu. Doufal jsem, že se nikdy nebudu muset vrátit.

"O našem manželství můžeme mluvit později," řekl Victor a znovu mi nabídl paži.

Dovolil jsem Victorovi, aby mě doprovodil k čekající limuzíně. Byl jsem šíleně vzrušený. Byl jsem na cestě za svým biologickým otcem. I když jsem o tomto dni léta snil, nikdy jsem nečekal, že se to stane.

Victor mi pomohl na zadní sedadlo a usmál se mi do očí." Brzy se uvidíme, Alberto."

"Duh... Daisy," řekl jsem. "Moje...jmenuji se Daisy a..."

Než jsem stačil říct další slovo, Victor se zasmál a řekl: „Uvidíme se později,“ a pak zavřel dveře limuzíny. Poslední věc, kterou jsem viděl, když auto sklouzlo z obrubníku, byl pobavený úsměv na Victorově hezké tváři.