Kapitola 95 Povídání

William a já jsme šli do obývacího pokoje a já za sebou zavřel dveře. Sedli jsme si na pohovku a já čekal, až promluví.

Nervózně si mnul dlaně na kalhotách, když si sbíral myšlenky.

Pak se na mě podíval s úsměvem, který dosáhl až k jeho nebesky modrým očím. "Je dobré být zpátky. Když jsem byl pryč, hodně jsem přemýšlel o nás a o tobě."