Kapitola 112

Pohled Sheily

Slova se mi ozývala víc v hlavě, když se na mě Killian vytrvale díval. Přísahám, že kdybych si nebyl tak jistý, že jsem ta slova řekl, přísahal bych, že je Killian neslyšel.

Cítila jsem na sobě jeho klidný dech, zatímco mi srdce bušilo tak rychle, že mi bubnovalo v uších. Přesto Killian nic neřekl. Nedokázala jsem ani odhadnout jeho emoce. Byli nad místem. Směs bolesti, vzteku, smutku a naprostého zmatku.