Kapitola 133
Killianův pohled
Ztuhl jsem, když mé jantarové oči pronikly přímo do Theových. Nevěděl jsem, proč to její jméno zní povědomě, a pohled, který měla ve svých hnědých očích, mi řekl, že mám pravdu. Bylo toho víc.
Poprvé jsem v těch jedovatých hnědých očích viděl jen nenávist. Hluboká nezaměnitelná nenávist ke mně. Nenáviděla mě. Ale proč?