Kapitola 152
Byl jsem obklopen modrým světlem. Bylo teplo a klid, ale najednou se všechno změnilo. Cítil jsem, jak mě táhne do tmy. Bylo to jiné a nevítané. Cítil jsem hlubokou bolest zakořeněnou v jádru mé hrudi. Na vteřinu to bylo ostré a pronikavé,
Killianův pohled mě nutil probudit.
Slabě jsem otevřela oči a snažila jsem se je udržet otevřené. Moje vidění bylo rozmazané. Bolest v mé hrudi ustoupila. Zkoušel jsem se pohnout, ale nebylo to možné. Pak jsem zaslechl hukot hlasů. Nemohl jsem rozeznat nic z toho, co říkali, a když jsem se přinutil podívat se směrem, odkud to přicházelo, všechno bylo rozmazané.