Kapitola 160
Pohled Sheily
"Trvalo ti to dost dlouho, miláčku," cítil jsem smrtelný chlad, který se zaskvěl nad jeho slovy. Upřímně jsem nečekal, že tu bude, a podle toho na mě čekal. "Kde jsi byl?" zeptal se Vladimir a jeho oči opatrně bloudily po mém těle. Sundal jsem si z těla vlněný plášť, přehodil jsem ho přes postel a pomalu jsem k němu přešel. "Venku," pronesl jsem a přitiskl rty k úsměvu. "Výcvik."
"Výcvik?" Jeho rty se zvlnily v jeho úsměvu. A vzduch kolem se ochladil. "V tak zvláštní noční hodinu?" Pozorně mě sledoval a vnímal každý můj pohyb.