Kapitola 167
Killianův pohled
Na vteřinu mé tělo úplně ochrnulo. Nemohl jsem zastavit divoké bubnování mého srdce v uších, když jsem nesl Sheilino chladné tělo v náručí a opustil místo a vydal se na úzkou cestu do jeskyně.
Sheila byla úplně ztuhlá a její tělo studené. Moje kulaté, ustrašené oči padly na část jejího břicha, která byla pokryta krví. Byla zraněná, ale rána nebyla tak hluboká. Proč se sakra neléčila?