Kapitola 168
Pohled Sheily
Vnitřně jsem sténal nad nekonečnými jiskrami, které putovaly hluboko v mých kostech a dýchaly do mé duše teplo i život. Naklonil jsem hlavu doleva, cítil jsem kolem sebe Killianovy zpevněné a svalnaté paže a vynutil si úsměv od ucha k uchu na mých rtech. Uklidňující tlukot Killianova srdce a jeho mokrá kůže na mé mě uklidnily. Jemně jsem otevřel oči a zjistil jsem, že mě Killianovy jantarové duhovky pozorují. zasmál jsem se.
"Sledoval jsi mě, jak spím?" zeptala jsem se s drzým úsměvem a hřbetem ruky si otřela řasy, zatímco Killian mi pomohl zastrčit volné prameny mých hnědých kadeří za uši.