Kapitola 3

Samanthu probudilo klepání na dveře. Když otevřela dveře, uviděla Lucy, jak tam stojí a drží kufr. Lucy se s úsměvem zeptala: „Mohu tu dnes zůstat?

Samantha jí podala studenou sodovku a najednou něco napadlo a praštila se do vlastní hlavy: "Jak bezmyšlenkovité ode mě. Ty nepiješ sycené nápoje, že? Přinesu ti mléko."

"Nemusíš," Lucy otevřela plechovku a usrkla. "Není nic, co bych nemohla pít."

„V minulosti jsem to nemohl pít, protože jsem se připravoval na početí. Ale teď, jako rozvedená, koho ty věci zajímají? Budu žít tak šťastně, jak jen to půjde. Ať se Liam, ten impotentní muž, připraví na těhotenství sám!“ Lucy si pomyslela.

"Opravdu se chceš rozvést s Liamem?" Samantha seděla na druhé straně pohovky a zeptala se.

"Mm," Lucy se odmlčela, než promluvila, "je zase s Emily."

Samantha neudržela svůj hněv: "Vážně? Je nestoudná? Na svatbě způsobila scénu a teď, po třech letech, je zase zpátky? Copak na světě nezbyli slušní muži? Musí se držet ženatého muže a nepustit?

"A Liam, jaký blázen! Dokonce i psi vědí, jak najít lepší kosti, ale on uvízl v tom nepořádku?"

Lucy mlčela, uvědomila si, že ji Samantha nepřímo přirovnala jako „kost“.

Samantha si odkašlala a řekla: "Dobře, to byl jen příklad. Ale teď jsou spolu a ty to prostě přijmeš? Proč plnit přání podvádějícímu hulvátovi? Postav se jim! Chová se úplně nevinně? Odhal ji takovou, jaká doopravdy je - bouračka!"

"Ale co potom? Měl bych dát všem vědět, že se mé manželství rozpadá, a být považován za ubohou ženu, která si nedokáže udržet ani vlastního manžela?" Lucy si povzdechla: "Tohle manželství už je obrovské selhání a já nechci odcházet s tolika ponížením."

"Neudělalo by to pro ně příliš snadné!"

Lucy, když viděla Samanthin ustaraný výraz, usmála se a utěšila ji: "Vlastně je to v pořádku. Za těch pár let našeho manželství se ke mně Liam nechoval strašně. Jinak bych neměla šanci mít tyhle šperky a kabelky. Jen pomyšlení na to, že je v budoucnu nebudu moct nosit, mě pořád trochu mrzí."

Samantha nesouhlasila. V minulosti Lucy vynikala v kulturních studiích a herectví, což ji vedlo k zápisu na divadelní oddělení Trinity Film Academy. Byla krásná, talentovaná a ve své specializaci byla na prvním místě. Během těch dnů dosáhla všeho. Všichni přednášející věřili, že její budoucnost je neomezená.

„Kdyby se hned po promoci nevdala a nevzdala se svých hereckých snů, mohla se stát slavnou herečkou a šperky a tašky by pro ni nic neznamenaly,“ pomyslela si Samantha.

"Takže, jaký je tvůj plán po tomhle?" zeptala se Samantha.

"Vezmu si pár dní volna, abych si odpočinul a našel si místo k pobytu. Poté se setkám s posádkou 'Honor of the Deities' kvůli práci hlasu," odpověděla Lucy.

"Napadlo tě někdy vystoupit ze zákulisí?" zeptala se Samantha.

Lucy se na chvíli odmlčela a pak odpověděla: "Už jsou to tři roky, co jsem stála před kamerou. Nejsem si jistá, jestli na to ještě mám."

-"Nepodceňujte se jen proto, že jste nestáli před kamerou. Jen díky hlasovému herectví jste si získali téměř deset milionů fanoušků! Herci dnes nezvládají ani základy své repliky a přesto se jim daří být slavní. Máte vzhled a herecké schopnosti, tak co vás brzdí? I bez extrémní slávy si vedete dobře," Samantha

"Jo, to je pravda." I když herectví nevyjde, vzhledem k mé popularitě v hlasovém herectví mohu stále vést pohodlný život. To je možnost, kterou stojí za to prozkoumat,“ uvažovala Lucy.

Kromě toho opravdu milovala vystupování a vzdát se své vášně pro manželství bylo pošetilé rozhodnutí. Naštěstí ještě nebylo pozdě na změnu.

Rozhovor mezi Samanthou a Lucy pokračoval dlouho do noci. Nakonec Samanthono opakované zívání přimělo Lucy, aby povzbudila svého přítele, aby zamířil zpět do své ložnice. Lucy se naopak uvelebila na gauči. Přestože očekávala, že bude mít problémy se spánkem, překvapivě rychle usnula. Odpočinek však netrval dlouho, protože ji náhle probudilo naléhavé vyzvánění jejího telefonu.

V ospalém stavu odpověděla: "Haló?"

Z druhého konce se ozval Isabellin hlas a zněl roztřeseně." Madam, víte, kam jste dala modrou košili pana Kanea?"

Lucy, stále v polospánku, instinktivně odpověděla: "Šatník v druhém patře, druhá konzola na východní straně zleva."

Na druhém konci linky následovala chvíle ticha. Isabella zaváhala, než řekla: "Zkontrolovala jsem to tam, ale není to tam."

"To nemůže být pravda. Osobně jsem to tam dala po vyžehlení. Zeptej se Liama, jestli to posunul," navrhla Lucy.

Isabella zašeptala: "Pan Kane řekl, že se toho nedotkl. Možná byste se měl vrátit a hledat to."

V tu chvíli byla Lucy úplně vzhůru. Byla si jistá, že Liam stojí před Isabellou. Jasně si pamatovala, ve které závorce jsou všechny jeho šaty. Jak je možné, že je Isabella nenašla?

"Pokud to nemůžete najít, prohledejte pečlivě každou skříň. Kaneova rezidence jich tolik nemá. Projděte si je jednu po druhé. Pokud vše ostatní selže, vyberte si jinou košili!" řekla Lucy, než hovor ukončila.

Lucy zkontrolovala čas. „Šest ráno! Liam se musí zbláznit, když mi Isabella v tuhle bezbožnou hodinu zavolá jen kvůli hloupé košili! Je blázen?!'

Mezitím se v rezidenci Kane Isabella otočila, viditelně vyděšená. "M-pane Kane, madam právě zavěsila ."

Liam na ni vrhl pohled a pomyslel si: "Samozřejmě, že jsem to slyšel." Nejsem hluchý a volání bylo dostatečně hlasité.“

"Pane Kane, chcete ještě ten modrý?" zeptala se Isabella nervózně.

Po několika sekundách odpověděl s přísnou tváří: "Zeptejte se jí, která kravata se hodí ke košili."

Isabella se neodvážila nic dalšího říct. Ta košile by se hodila ke smetanově bílé vzorované kravatě. Vzpomněla si, že ho viděla nosit několikrát. Nosil ho prakticky každý den. Jak by to mohl nevědět?

Isabella mohla znovu zavolat Lucy. Tentokrát to zazvonilo o něco déle, než to Lucy zvedla.

"Madam, našel jsem košili, ale ke které kravatě by se měla hodit? Tyhle párování obvykle řešíte a obávám se, že pan Kane bude naštvaný, když se spletu."

Lucy si promnula spánky, než odpověděla: "Smetanově bílá kravata s oblačnými vzory. Je v levé zásuvce, čtvrtá úroveň, třetí závorka."

Slyšela nějaké zvuky z druhého konce linky, než Isabella znovu zašeptala: "Nemůžu to najít..."

Lucy ztratila slova.

"Nech mě mluvit s Liamem."