Kapitola 141 141
Konečně nastal ten dokonalý den.
Slunce, které na obloze tak jasně zářilo, podtrhovalo světlo a štěstí v Nošebině srdci, protože se cítila nesmírně šťastná – šťastnější než kdykoli předtím v celém svém životě.
Toho rána se probudila tak brzy, protože delší spánek byl daleko od jejích očí. Několikrát se prošla – zkontrolovala kuchyň, aby se ujistila, že všechno jde hladce, a množství pracovníků a oddaných lidí, které tam viděla, jí dodalo tolik jistoty.