Kapitola 2 VLK BEZ VLKA

"Buď s tím rychlá, Shilah! Jsi tak pomalá," zachraptěla Ina od stolu, kde seděla.

"Chodí jako šnek..."

23letá Shilah nic neřekla, když sestupovala po vrzajících schodech do archaické jídelny, kde zbytek její rodiny pohodlně seděl a někteří už jedli. Oblečená v šedi se v rodině cítila téměř jako outsider, protože její sestry vypadaly mnohem lépe než ona.

Kulaté bílé oči s šedými koulemi byly její jedinečné rysy, které doplňovaly její kulatý obličej a delší vlasy. Navzdory tomu, jak unaveně a unaveně vypadala, každý v tom všem mohl vidět její krásu. .

"Doufám, že jsi k tomu přidal dost omáčky?" zeptal se druhý, ale naivní Shilah nic neřekla, pořád.

Když šla k jídelně, kterou obklopovalo 6 lidí – její otec, matka, tři nevlastní sestry a jen jeden nevlastní bratr, měla oči skloněné k podlaze.

"Promiň, že mi to trvalo dlouho. Musela jsem to ohřát," řekla Shilah, když konečně stála před jídelnou a Ina - která si o omáčku vyžádala - jí ji hrubě vytrhla.

"Mělo by tě to mrzet" Ina si odstřihla oči do nebe a začala jíst, štětina vlasů jí přelétla přes levé oko.

U celého stolu bylo asi sedm míst, jen 6 bylo obsazených, ale Shilah věděla, že sedmé místo není pro ni.

"Myslím, že to je vše. Můžete odejít." Její nevlastní matka náhle řekla a naznačila Shilah, aby odešla. A s pokorou se uklonila a začala odcházet.

"Proč se k nám prostě nepřidá? Alespoň dnes?" zeptala se Vanessa - její druhá sestra - a Shilah přestala chodit a čekala, až uslyší odpověď.

Jíst s nimi... to by bylo hezké.

"Co je s tebou, Vanesso? Proč by jedla s námi? Tohle je stůl určený pro Mountain Lions - ne prázdná dáma, která se za ni vydává," odsekla Ina a její slova trhala Shilah srdce na kusy.

"Ina...!"

"Co?" Ušklíbla se. "Neřekl jsem to všem , že ano? To je oblíbená hořká pravda. Shilah je jediná VLK, která se neposunula. Je to jediná VLČKA, která nemá jedinou schopnost. Je prostě hloupá - jako pouhý člověk. Nebýt toho, že otec tvrdí, že je dcerou jeho první manželky - z téhle rodiny, nepřisahala bych!"

"To stačí, Ino." Jejich otec se připojil a otočil se k Shilah, která teď vypadala bledě.

"Měl bys odejít".

A s pevným douškem se otočila a pokračovala v odcházení.

Vanessina nálada se zkazila, když sklonila hlavu na podlahu. Nemohla pochopit, proč se její rodina tak chová k Shilah od té doby, co její matka zemřela. Takovou nenávist si od nich nezasloužila; mělo by se s ní zacházet jako s členem rodiny.

Shilahino srdce bylo tak těžké; oči se jí leskly slzami, které nebyla připravená vypustit. Musela chodit opatrně ze strachu, aby nezakopla. Nebylo to poprvé, co ji rodina šikanovala, nebylo to poprvé, co ji někdo urážel, ale pokaždé jí ublížili jinak.

"Co je s tebou, Pio? Vypadáš neklidně," slyšela zezadu říkat svou nevlastní matku.

Neobtěžovala se otočit, aby se na ně podívala, protože je stále jasně slyšela.

"Já.... Myslím, že budu v pořádku. Jen je mi trochu špatně." odpověděla Pia zmateně.

To byla nejmladší dcera domu.

Schodiště bylo trochu daleko od místa, kde byla, ale neobtěžovala se slyšet žádný z jejich rozhovorů, dokud se konečně nedostala ke schodišti a křehce to vzala.

Nejprve zamířila do kuchyně, vzala si jídlo a pokračovala do svého útulného, osamělého pokoje.

Nebylo to jako v obvyklém pokoji, kde byste viděli chladnou postel, skříň, několik uspořádaných židlí a postel. Sakra ne. Jediné dobré, co měla Shilah ve svém pokoji, byla její postel.

Její chuť k jídlu úplně vychladla. Upustila tedy dřevěný talíř s jídlem na stůl a šla si k posteli sednout.

Jedna dobrá věc, kterou na své posteli milovala, byla tak blízko u okna a dávala jí privilegium užívat si z ní trochu chladného vzduchu.

Chvíli zírala z okna a přála si, aby její starosti foukaly společně s větrem, ale bohužel to nešlo.

Bohužel měla jen jednoho přítele - jen jednoho člověka, se kterým mohla mluvit.

Odvrátila se od okna k posteli a vzala panenku ležící čekající.

Jo, to byla jediná kamarádka, kterou měla - panenka; hračka.

Usmála se, když pohladila jeho žluté řídké vlasy. Ty falešné oči na ni zíraly. No, možná ne na ni, ale chtěla věřit, že to na ni zírá.

"Dnes mi nedovolili jíst s nimi v jídelně - jako obvykle," pokračovala.

"Vanessa se je snažila přesvědčit... ale oni neposlouchali."

Odmlčela se a zhluboka vydechla.

"Proč mám takovou smůlu?" zeptala se a hlas se jí trochu zlomil.

"Přál bych si... Kéž by mi to mohl někdo vysvětlit; vysvětlit, proč jsem jediný bez svých vlčích schopností - proč jsem vlk, a přitom se jím necítím. Jsem prokletý nebo co?"

Odmlčela se a přičichla.

"Přál bych si, aby matka byla naživu; možná bych nemusel procházet těmito ...".

Dveře se náhle otevřely a dovnitř vtrhla Ina.

Shilah byla zaskočena. Proč ten náhlý vstup? Už dojedla?

Ina měla na tváři čmáranici, když zírala na Shilah, která stále držela panenku v ruce.

"Je nějaký... problém?" Shilah se rozhodla zeptat.

"I kdyby tam byl problém, ty nikdy nemůžeš být můj problém," ušklíbla se Ina.

"Každopádně jsem ti přišel říct, ať se připravíš, protože mě doprovodíš na trh pro nějaké jídlo, protože Alfa král zítra vyhlásil *Den bez pohybu*. Nenech mě čekat."

A s tím se otočila a odešla.

Alfa král - pomyslela si Shilah a zírala na svou panenku.

All Superior Alpha - ten, kterého se bojí každá duše kolem hory.

Přemýšlela, co se děje následující den a proč Alfa vyhlašuje „Ne – Den pohybu* Den, kdy všichni zůstanou ve dveřích, aniž by úplně vystoupili.

************************

V PALÁCI ✍ ️

Královna Chaska se neklidně pohybovala v místnosti a její dlouhá mantua zametala podlahu, když šla oběma rukama v bok.

"Pojď, pojď," zamumlala si netrpělivě pro sebe.

Co jí tak dlouho trvalo?

Tvrdé boty vydávaly zvuk jako přirážející, když se hrubě dotýkaly podlahy, a nebýt hlučného zvuku stráží, kteří cvičili venku, byla by si docela jistá, že její hluboké kalhoty už byly slyšet.

Byla tak nervózní; nemohl odpočívat.

Nosheba. Už porodila? Jaké bylo pohlaví dítěte? Mohla by to být samička? Nebo muž, jakým se chlubila?

Sevřela ruce v pěst a vzpomněla si, jak si vtírala do obličeje, že tentokrát rozhodně porodí králova dědice.

Chaska byla první královnou a starší manželkou, zatímco Nosheba byla druhá a její největší rival.

Ona, Chaska, nemohla dát králi chlapce, a proto si musel vzít další dvě manželky. A když královna Nosheba otěhotněla, nenechala celý palác pokoj.

Pořád se chlubila tím, že přivede na svět chlapečka – především královnu Chasku. Neustále se chlubila a najímala všechny věci, které se přihodí, až se konečně stane matkou králova dědice, a královna Chaska – jako ten typ hrdého člověka, jakým byla – si nemohla pomoci, ale cítila se vyděšená a ohrožená.

Byla to starší manželka a nebyla připravená vyměnit své postavení nebo respekt s kýmkoli a čímkoli. Chtěla být matkou králova dědice, chtěla být jediná, kdo by tuto pozici zastával, takže až přijde čas, aby si král konečně vybral svou Lunu, měla by více důvodů a bodů.

Srdce se jí rozbušilo rychleji, když si vzpomněla na slova Nosheby k ní:

*Radši se začněte připravovat, královno Chasko, na přivítání mého syna za pár dní. Nebojte se, až bude konečně venku a král mě učiní svým oblíbencem, postarám se, abyste krále stále viděli jednou za 4 měsíce*

S těmi slovy přišel opovržlivý smích.

"Žádný!" Chaska zabručel.

Nikdy nedovolila, aby se jí někdo vysmíval. Nikdy.

Byla králi nejblíže a byla připravena udělat cokoliv, aby to tak zůstalo.

Pokračovala v přecházení a najednou přiběhla její osobní služebná. Hah...! Lehce zalapala po dechu.

"Moje královno" služka se před ní uklonila, dlaně sepjaté k sobě.

Chaskova zvědavost si nemohla pomoct a nafoukla se.

"Co se děje, Gino?" Zeptala se s očima dokořán.

"Moje královno, královna Nosheba se uložila do postele," odpověděla se stále skloněnou hlavou a v tu chvíli Chaska ucítila, jak jí přestalo bít srdce.

Najednou se bála položit další otázku.

"Mluv se mnou, Gino. Víš, co chci," řekla.

Služka trochu zaváhala, než se na ni podívala a s úsměvem odpověděla:

"Je to samice".

Okamžitě to bylo spíš, jako by se na Chasku vylila nějaká mořská voda. Prvních pár vteřin byla strnulá a ani nemrkla okem.

"Co... jsi to právě řekl?" Zeptala se, tentokrát, chytla slova.

"Slyšela jsi dobře, má královno. Porodila samičku," odpověděla znovu služebná a to byl okamžik, kdy se Chaskův ustaraný pohled rozplynul v úsměvy.

"Ach..." Ušklíbla se a podívala se opačným směrem, její malé hezké rty se roztáhly v úsměvu.

Její dech se zvedal a těžce klesal, když uvolňovala dech, který zadržovala už dlouho.

Takže... je to nakonec dívka?

Otočila se zpátky ke služce.

"Jsi si tím jistý?"

"Určitě, má královno. Slyšela jsem to přímo od stráže. Vlastně řekl, že král málem uškrtil prostřední manželku, která mu tu zprávu přinesla, k smrti. Nazval to dítě špatnou zprávou," odpověděla a Chaska vytřeštil oči pobavením.

"Páni..." Zasmála se a rychle zamrkala.

Pokrčila rameny a najednou propukla v hysterický smích. Znělo to tak hlasitě a ozývalo se to pohrdáním.

"Špatné zprávy?" Opakovala a smála se ještě víc.

"Tak, to je novinka a měla by být tak ubohá. Ach...! Chudák Nosheba, zajímalo by mě, jak se teď asi musí cítit; když její otec poprvé nazval její dítě Badnews. To musí být tak srdcervoucí," odmlčela se a znovu se zasmála.

"Vlastně je mi jí špatně; po vší té důvěře. Jak po tomhle chodí?"

"Hmm. Takže jsme koneckonců pořád stejní," odkráčela k oknu.

„Co ti povím, myslím, že bych jí měl dát nějaké ovoce, aby se mohla najíst a osvěžit se, než se probudí,“ její smích vyústil v široké úsměvy.

"Jdi a připrav kočár, Gino. Musím odjet na trh."

Služka byla zmatená.

"Moje... Má královno, proč ti prostě nejdu pro ovoce? Nemusíš..."

"Ach, Gino. Neboj se," přerušila ji Chaska s úsměvem.

"Dnes mám tak dobrou náladu a přeji si to udělat sám. Tak si pospěš."

A služebná se uklonila a odešla.

*******************

Shilah stála venku s prázdným košem a čekala, až Ina vyjde z domu, aby mohli společně odejít na svatbu.

Čekala tam tak dlouho a už byla unavená. No, tak to bylo vždycky - může na ně čekat, ale nikdy se neodváží nechat je čekat.

Stejně už byla zvyklá.

Pokračovala v čekání a drobný hmyz se jí rýsoval u nohou. Slunce už za pár hodin zapadalo, byla by noc. Proč Ina zabírala tolik času?

Pokračovala v čekání, košík si držela u pasu a nakonec uviděla Inu vycházet z dvoupatrového domu.

Měla na sobě oslnivé šaty a na zápěstí měla asi tři drahé náramky. Proč vypadala tak dobře - pomyslela si Shilah.

"A na co zíráš?" Ina náhle odsekla, když se přiblížila k Shilah, která okamžitě sklopila pohled k podlaze.

Ina protočila oči a pokračovala v odcházení, zatímco Shilah ji následovala s košíkem v náručí.

*

Shilah si vždy myslela, že nemá štěstí kvůli patetickému příběhu, který měla.

Byla jediným dítětem své matky těsně předtím, než zemřela - před 7 lety. A od té doby byl život k Shilah opravdu nespravedlivý. I když byla její matka naživu, život byl stále nespravedlivý, ale úplně nejhorší to bylo, když její matka zemřela.

Její nevlastní rodina k ní byla tak krutá, včetně jejího otce, a přemýšlela proč. Bylo to proto, že byla bezmocná? Ale nebyla to její chyba, že? Nevybrala si být jediným bezmocným vlkem v celé smečce Wind Walker. Nevybrala si to. Tak proč se s ní musí zacházet s takovým pohrdáním?

Občas přemýšlela, jak se její život vyvine. Kdy by mohla žít lepší život? Možná, kdyby se mohla otočit a vlastnit své vlčí schopnosti, bylo by to jiné . Takže se možná bude muset dál modlit k duchům.

*

*

Procházka na trh byla z domu poměrně dlouhá a obyvatelstvo bylo tak alarmující. Očividně to bylo způsobeno skutečností, že následující den nebude žádný nákup a prodej.

Shilah přemýšlela, jak to bude vypadat – celá hora je tichá a prázdná, každý člověk je uvnitř. Ale proč by Alfa dával takové rozkazy? Co se mělo stát následující den, aby všichni zůstali doma?

"Budeš chodit rychleji?" Ina se prudce otočila, aby se na ni podívala, a Shilah se pokusila urychlit její kroky. Dokáže někdy potěšit tuto svou sestru? divila se.

Následovala Inu jako loutku na různá místa na trhu, kde si vybírala věci, které chtěla. Zatímco je vybírala a platila, Shilah převzala odpovědnost za jejich nošení v košíku.

Nakupování s Inou nebylo jednoduché, protože byla vždy velmi vybíravá a chtěla to nejlepší. Obcházeli velký rušný trh, až se bohužel stalo něco, o čem by Shilah ani nesnila.

Šla s Inou vepředu, když jedoucí kočár náhle postříkal Inu bahenní vodou.

Ina okamžitě přestala chodit, když zalapala po dechu a v šoku zírala na své šaty.

"Co?"

Shilah byla také v šoku. Oh, ne. Její oslnivé šaty. Kdo by to mohl být?

Vzhlédla ke kočáru a všimla si, že se zastavil, a než stačila pochopit, co se děje, Ina k němu zapochodovala.

"Hej..!" Ina zavrčela, když se k němu přiblížila, a zaútočila na jezdce na koni.

Nevadilo jí ani to, že to vypadalo jako královský kočár.

"Jsi slepý??? Vylil jsi na mě bahenní vodu!!" Zakřičela na plné hrdlo, čímž na sebe upozornila. A právě v tu chvíli se rozhrnul závěs a vystoupila z něj mladá dáma.

.... byla to královna...!

Královna Chaska!