Kapitola 7 Nezlomná kletba
Shilah stále třásla tři na podlaze, když sledovala, jak Bílý vlk utíká. Odešlo..! Neublížil jí! Ó; byla tak vyděšená.
Srdce jí stále rychle tlouklo a z čela jí kapal pot. Slyšela jeho vytí, i když utekl. Bála se dokonce pohnout.
"To je v pořádku, Shilah; to je v pořádku," snažila se opakovaně utěšovat, ale prostě to nešlo.
Její oči našly lem listů na podlaze a roztřesenýma rukama se k němu doplazila a zvedla ho , dech se jí tajil. Střeva se jí vířila, najednou měla nutkání zvracet. Ale sakra, ne; nemohla to udělat. Ne tady venku.
Podívala se zpět na směr, kterým se vlk vydal, ale nebylo po tom ani stopy; dokonce i to vytí přestalo. A bez dalšího váhání, ale stále ve strachu, vstala a prohlásila, že utíká a běží zpátky domů.
*****************************
Dakotin bratr a beta – Raksha – stáli na balkóně a nakláněli se přes zábradlí. Vypadal zatížený a zahloubaný v myšlenkách a Chaska si ho všiml už z dálky.
Zkoumala ho z místa, kde stála, než se rozhodla, že se s ním setká.
Raksha byl dobrý mladý muž, i když měl na tváři jizvu, když ho jednoho dne napadl tulák. Byla to tlustá jizva na levé tváři, která mu sahala až ke krku a trochu pozměnila jeho půvab. Ale ten darebák, který za to mohl, samozřejmě neodešel, aby viděl úsvit dalšího dne.
Měl velké svaly, šedé oči a vždy vypadal přísně. A pokaždé, když byl naštvaný, jeho obličej se zhoršil.
"Čeho by se mohla Všemohoucí Beta obávat?" Chaska náhle dala najevo svůj hlas, když k němu přistoupila s úsměvem na tváři.
Chaska měla unikátní sadu očí, díky kterým vypadala hezčí, když byla sarkastická nebo zlomyslná.
Raksha se trochu upravil, když se otočil, aby se na ni podíval. Povzdechl si a vrátil se zpět do své pozice opírající se o zábradlí.
"Nevzpomínám si, že bych žádal o společnost, královno Chaska. Jestli jsi skončil, můžeš odejít," zabručel.
"Vážně?" Chaska se ušklíbla : "Nemusíš si brát všechno k srdci, Rakšo. Někdy umím být opravdu starostlivá, stejně jako se teď snažím být." Zastavila se, usmála se a přistoupila k němu blíž.
"Zajímalo by mě... nevíš náhodou, kam se poděl král Dakota se svým gama a lékařem?"
Ta otázka Rakshu ještě trochu pobodala, protože se cítil mimo záběr.
"Ptáte se špatné osoby, Chasko. Nemám tušení," zabručel.
"Chápu. Ale musím říct, že je to dost ubohé, víš?" Začala. "Měl bys přijít před jeho gamu. Proč po?"
Všimla si, jak Raksha svírá ruce v pěst.
"Ach, drahoušku," povzdechla si. "Zdá se, že ho tvá matka dokázala přimět pouze k tomu, aby z tebe udělal svou betu, ale nedokázala ho přimět, aby si tě vybral před svou gama. Kdybyste se mě zeptal, řekl bych, že vám Dakota dala jen ten titul, ale v pravém slova smyslu jste jeden z nejnižších ve smečce."
"Drž hubu, Chasko..! A pryč ode mě;" otočil se k ní a zakřičel, celé jeho tělo vibrovalo hněvem.
Chaska se pohrdavě zasmála a odešla; s vědomím, že dostala, co chtěla.
Všichni si to zasloužili; vzpomínal na všechno, čím ji nechali projít, když nemohla porodit chlapce. Posmívali se jí a zacházeli s ní jako s odpadkem, a teď je chtěla nechat trpět.
*********************************
Král Dakota stál u břehu řeky, vody bublající podél jejího koryta s cvrčky ve vzduchu, stál s nehybnou tváří, když mu jeho gama pomáhala oblékat hábit.
.
Nějakou dobu mlčeli, každý nasadil ustaraný pohled, kromě čarodějnice, tho - Sukie.
"Proč to nefungovalo?" zeptal se náhle Pishan, když skončil v královském rouchu.
Podíval se na lékaře, než se obrátil k Sukie.
"Proč to nefungovalo, Sukie? Proč se kletba nemůže zlomit?"
"A jak to mám vědět?" Sukie se ušklíbl.
"Udělal jsem svou vlastní část, dobře? Kromě toho jsi říkal, že to jen zkoušíš, že? A ďábel má plnou záruku, že to bude fungovat."
Gama se kousl do spodního rtu a položil ruce na boky. To byla pravda; jen to zkoušeli a neměli plnou záruku, že to bude fungovat. Ale přesto tak doufal, že to bude fungovat.
"Co můžeme dělat, Sukie?" Znovu se k ní otočil a zeptal se.
"Měl bys vědět, že nemám ponětí. Promiň, nefungovalo to, ale musím se vrátit domů. A ujistěte se, že dodržíš své slovo, že o tom nikomu nedáš vědět, protože jestli se to moje sestry dozvědí..."
"Takže prostě odejdeš?" Pishan ji přerušil.
"Cestoval jsi celou cestu přes hory, jen abys ničeho nedosáhl?"
"A o čem to mluvíš? Snažil jsem se ze všech sil!" odsekla.
"Ale tvoje nejlepší není dost dobré...!"
To způsobilo hluboké ticho.
Poté král Dakota položil ruku na Pishanovu hruď.
"To je v pořádku, pojďme." Zavraždil a vydal se ke svému koni.
Sukie věděla, že Pishan je vznětlivý muž, ale byla zklamaná.
Přisunula se k němu blíž a její kulaté koule zíraly přímo do jeho.
"Nikdy jsem nevěděla, že dokážeš být tak nevděčný," zamumlala, otočila se a vyrazila ke svému vlastnímu koni.
Pishan se náhle uklidnil, jako by si uvědomil svou chybu, když na ni křičel, ale už bylo příliš pozdě, protože Sukie už vylezla na koně a začala odjíždět, takže se pohyboval opravdu rychle.
"Pojďme odtud," vytrhl ho z myšlenek Lékař a také zamířil ke svému vlastnímu koni.
***********************
Shilah vešla do domu, horní část šatů promočená potem, z něhož ukápla, když běžela celou cestu k domu. Stále těžce oddychovala, a když ji její rodina spatřila, nemohli se ubránit překvapení.
"Je zpět!" Ina byla první, kdo spustil poplach.
Pak ji následovala její matka a rychle k ní běželi.
"Dostal jsi listy?" zeptala se paní Walterová s očima široce otevřenýma zvědavostí.
Shilah neřekla ani slovo, jen jí podala listy. A s divokým zalapáním po dechu se otočila, aby odnesla listy Pii.
Ina byla jediná, kdo zůstal se Shilah v první místnosti.
"Stalo se něco, když jsi tam byl?" Zeptala se, ale Shilah pomalu zavrtěla hlavou a podívala se na podlahu.
Nenapadlo ji vyprávět jí o svém zážitku s červenookým vlkem; bylo to zbytečné.
Ina si všimla škrábance na paži, ale rozhodla se tomu nevěnovat pozornost.
"Poprvé ve svém životě jsi udělal něco rozumného," povzdechla si a odešla, zatímco Shilah prostě vyšla po schodech a zamířila do svého pokoje.
Jakmile se dostala do svého pokoje, tiše se posadila na postel a schoulila ruce a nohy. Cítila se tak chladná; vzpomínky se jí vrací do hlavy.
Vlk s červenýma očima. Co kdyby ji to zabilo? Nebo jí ublížil??
Podívala se na škrábnutí na paži a stále ji to bolelo. Proč ji tam poškrábal? Mělo to být nějaké označení?
Zhluboka se nadechla a opřela si hlavu o zeď a zírala do stropu.
Červené oči... Pomyslela si. Jen Alfa může mít červené oči. Je možné, že vlk byl Alfa? Alfa král?
Žádný; to nemůže být možné; nemohla uvěřit, že se setkala s nelítostným králem; Král Dakota. To prostě není možné.
Ale co jiného mohly znamenat ty červené oči - pomyslela si. Rozhodně to nebylo nic dobrého.
***************************
Královna Chaska byla první osobou v paláci, která si všimla návratu krále Dakoty. Stála u okna a viděla ho přijet se svým gama a lékařem. Hm. Takže už byli zpátky? Kdo ví, kam šli??
Dobře si prohlédla králův obličej a všimla si, že vypadá naštvaně a zklamaně. Když jel na koni, Chaska si všiml, že je replikou jeho otce. Jeho otec a matka zemřeli.
Ale co by s ním mohlo být? Proč se tak díval? Hmph. Bylo to v ní trochu zvědavé.
Náhle jí hlavou probleskl nápad jít ho potěšit, ale ona zná krále příliš dobře – když se zlobí, dokáže být opravdu agresivní. Takže chtěla jen chvíli počkat.
Ano, chvíli počkala, až se uklidní, a poté na něj šla použít své magické tělo. Vždy byla královou oblíbenkyní v posteli a věděla, že ho snadno dostane. Jakmile se rozpustí v jejím náručí, pokusí se z něj dostat pravdu.