Kapitola 247 Šilino prokletí
„JÁEL!!“ křičela Šíla, když sledovala, jak kamarádka, kterou znala měsíce, padá k zemi s mečem zabodnutým v zádech.
Slzy ji štípaly v očích a srdce jí silně bušilo. Rozběhla se k ní a klekla na kolena, ale srdce jí zlomilo až to, že už pro ni může být pozdě. Přesto vytáhla meč z jejích zad a pokusila se ji uzdravit, ale nefungovalo to.
„Co jsi to udělala?“ zakňourala a zírala do svého ztrápeného obličeje s hlavou opřenou o klín. „Co jsi to udělala?“