Kapitola 165 165

Když se probudila, její mysl byla stále zamlžená a ulpívaly na ní zbytky spánku. V místnosti bylo šero a na stěnách vrhaly děsivé stíny. Ze tmy se vynořila postava, Donna, její dcera. Pohled dítěte byl intenzivní, jako by skrývala tajemství.

"Nelly, jsi vzhůru?" zeptala se Donna a její hlas byl jemným šepotem, který jako by byl ozvěnou.

Nelly zamrkala unavenýma očima a podařilo se jí usmát. "Ano, jsem vzhůru."