Kapitola 102 Ještě chvíli vydrž...
Julian mě hladí po zadku, tře mi zezadu rty o rameno a zanechává mokré stopy, když jeho jazyk klouže dolů k mému zátylku. Posouvá mi vlasy dopředu a odhaluje můj krk a volný límec košile, která mu patří.
Úzkostlivě hýbu boky a snažím se ulevit od pulzující úzkosti uprostřed nohou. I když se kousám do rtů, abych nevydal ani hlásek, nemohu se ubránit příjemnému chrochtání, které se rozléhá mým sevřeným hrdlem. Skláním hlavu, opírám se o pult, vytahuji zadek a vybízím ho, aby se zahrabal tam, kde ho chci nejvíc...
A když špička jeho penisu zatlačí o kousek dál do mého vchodu, mé rty se rozestoupí v chraplavém sténání. Tohle očekávání mě nutí ztrácet mysl a všechno, co chci nejvíc, je cítit ho celou cestu dovnitř.