Kapitola 40 Malý problém
Od chvíle, kdy jsem tu zprávu viděl, jako by všechno kolem mě procházelo zpomaleně.
Julian vyšel ze sprchy, přinesl nám snídani... A vrátili jsme se do bytu. Každý po svém.
Neměl jsem odvahu k tomu něco říct a nezdálo se, že by Juliana ani ta zpráva na obrazovce obtěžovala... Připadalo mi to tak přirozené, tak nedůležité. A možná je... Ale proč se cítím tak smutný? Jako by se mi sevřel hrudník.