Kapitola 182 [...] O pět měsíců později.

"Jak se mají moje děvčata?" ptá se Julian ospalým hlasem a pozorně se na mě dívá přes obrazovku svého mobilního telefonu. Jsou to dva týdny, co doprovázel mého otce na cestě do Jižní Koreje, aby navázal partnerství s jednou z nejtechnologičtějších zemí světa.

Pro J'O Tech je to jedinečná příležitost. Jako režisér jsem za tuto příležitost opravdu rád. Ale jako manželka mi chybí... vždyť nás dělí čtrnáctihodinový časový rozdíl a mnoho mil. I teď je pozdní odpoledne a slunce tam vychází.

"Jsou v pohodě... kopou jako vždy." Zasměju se a Julianovy oči změknou.