Kapitola 64 Co mám nyní dělat?
Upřímně, nemohl jsem chytit ani minutu spánku. Myslel jsem jen na ten den, před sedmi lety, kdy jsem potkal Juliana a svého otce. Byla zima a já jsem právě ztratil matku. Sama na světě jsem si myslela, že pro mě nikde nic nezbylo. Ale jako světlo se objevily v mém životě a osvětlily temnotu, ve které jsem byl.
Vzpomínání na to vyvolává protichůdné pocity, které je těžké ignorovat.
Svým způsobem mě opakované přemýšlení o tom zachránilo od přemýšlení o tom, jak mě bolí srdce. Julian byl moje první láska, moje první láska. Ale samozřejmě jsem v jeho očích nebyl nic jiného než spratek, kterého litoval... až do mých devatenáctých narozenin.