Kapitola 3

Žena se zastavila, jako by vycítila Sophiin pohled.

V jedné ruce držela telefon, s jemným obočím a půvabem zhýčkané tváře, rychle vrhla pohled na Sophii, než tiše promluvila do telefonu a řekla: "Počkám na tebe v nemocnici."

Pak zavěsila a natáhla ruku na Sophii s úsměvem, když řekla: "Ahoj, já jsem Emma."

Sophia byla ohromená. Zmateně natáhla ruku a řekla: "Ahoj, já jsem Sophia..."

Emma vzala Sophii jen krátce za ruku, než se odtáhla a lehce se zamračila. Když viděla, jak neškodně Sophia vypadá, její rty se uvolnily do úsměvu. "Zdá se, že jsem to špatně pochopil. Když jsi na mě teď zíral, myslel jsem, že jsi fanoušek, který mě poznal a chtěl můj autogram."

Když to Sophia slyšela, cítila, jak její ruka, která právě otřásla Emmou, shořela. Také její tvář zrudla. "Promiň... nekoukal jsem na tebe schválně."

Než řekla pravdu, našpulila rty. "Zaslechl jsem, jak telefonujete a slyšel jsem známé jméno... Omlouvám se, že jsem vás obtěžoval."

E mma se velkoryse usmála a řekla, že jí to nevadí." Je to tedy jen nedorozumění. Mluvil jsem se svým snoubencem. Nemá moc kamarádek a já se se všemi znám, takže to asi není někdo, koho znáte. Musel jste to špatně slyšet."

Sophia na to přikývla. Oči jí zajiskřily, když se podívala na Emmin mírně vyčnívající žaludek. "Musel jsem to špatně slyšet."

Emma držela v jedné ruce sluneční brýle a všimla si Sophiina pohledu. Pohladila se po břiše a usmála se." Asi jste to uhodli, co? Jsem těhotná. Myslím, že už brzy budete moci slyšet oficiální oznámení mých dobrých zpráv."

"Gratuluji, paní Cohenová."

"Děkuji... Ale můžeš mi to zatím udržet v tajnosti?" Emma vypadala ustaraně a dívala se na ni s očekáváním.

Sophia zabručela na odpověď. "Nikomu to neřeknu."

Když Sophia sledovala Emmu odcházet, tiše si povzdechla.

Ve skutečnosti se s Emmou znala. Jako uznávaná kráska měla tato žena vynikající rodinné zázemí, akademické úspěchy a vzhled. Byla také Liamovou bývalou přítelkyní a první láskou.

Liam si to možná neuvědomoval, ale Sophia chodila do stejné školy jako on, ačkoli jejich sociální kruhy byly úplné protiklady.

Mohla ho sledovat jen zpovzdálí a nikdy si nepředstavovala, že si ho jednou vezme.

Sophia si najednou vzpomněla, jaký byl její vztah s. Liam začal...

Před několika měsíci byla v nemocnici a doprovázela Daniela na chemoterapii. Právě když si dělala starosti s nemocničním poplatkem, uviděla na chodbě muže, který vypadal, že je tam venku a oddechuje si.

Chtěla si jen na chvíli najít odlehlé místo, kde by mohla plakat, ale její pohled se setkal s Liamovým pohledem, jakmile vzhlédla.

Kouřil cigaretu. Na konečcích prstů se mu třpytily jiskry a stoupající bílý dým ještě více znepokojoval jeho tmavé oči. Byli jako klidné moře bez vln.

Sophia měla pocit, že na ten pohled nikdy nezapomene. V tu chvíli dokonce zapomněla plakat.

Když ji Liam uviděl, zhasl cigaretu a náhle k ní přešel.

Když se nad ní tyčil jeho stín, zeptal se hlubokým hlasem: "Vezmeš si mě? Můžu ti dát, co chceš."

Jako očarovaná přikývla.

Možná to bylo kvůli tomu, že se do něj zamilovala, ale nikdy se ho ani nezeptala, proč si ji chce vzít.

Bála se, že když se zeptá , tento sen, který jí nikdy nepatřil, se okamžitě rozbije.

Uvnitř oddělení vypadal Daniel slabý, ale měl dobrou náladu.

Sophia seděla u jeho postele a loupala mu jablko. Když se jí nůž právě chystal pořezat prst, Daniel se konečně zeptal: "Sestřičko, pohádala ses se švagrem? Vypadáš nepřítomně..."

Právě se chystal natáhnout ruku, když uviděl známou siluetu procházet kolem jeho oddělení. Šťastně zvolal: "Švagr!"

Sophia byla omráčena a slupka jablka spadla na podlahu.