Kapitola 116
Přesune nos přes mou tvář k uchu. Cítím její dech chvíli předtím, než promluví, a cítím, jak pod ní tvrdě jdu. "Myslím, že voníš lépe než sušenky tvé matky." Ano, tvrdě.
Než odpovím, zajedu jí nosem pod ucho. "Můžu ti něco říct?" zašeptám. Cítím, jak se její tělo chvěje a vím, že to cítí stejně jako já. Přikývne mi na tvář. "Voníš tou nejchutnější vanilkou a medem. Pokaždé, když jsem blízko tebe, je pro mě těžké tě neochutnat. A když ano?" Tiše zasténám do jejího ucha a jsem odměněn vůní jejího vzrušení, která se mezi námi vznáší. Než skončím, štípu jí ušní lalůček. "Chutnáš ještě lépe než voníš."
Její krk se mírně zvedne, jen tolik, abych věděl, že se mi podřizuje. Neztrácím čas líbáním na její krk, lízáním a štípáním až k jejímu kámošovi. Chci, aby cítila rozkoš, která se jí jednoho dne brzy trvale vryje na krk.