Kapitola 120
Když Rik zamíří zpět k autu, na chvíli se podívám na matčin památník. "Chybíš mi, mami. Opravdu si přeji, abys tu byla, abych s tebou mohla mluvit o všem, co se děje. Nevím, co mám dělat. Nevím, jaké jsou správné volby. Táta je skvělý, ale nejsi ty."
Zavřu oči a představuji si, že tady stojí vedle mě. Co by řekla?
' Následuj své srdce. Nebude to řídit vaši chybu.“